Ludmila Ulická

S jejím jménem jsem se setkala při hře Ruská zavařenina. Hru jsem viděla při hostování divadla „Komorní scény Aréna Ostrava“ v Praze. Aréna získala za tuto inscenaci v roce 2014 cenu Divadelních novin. Inscenace byla skvělá.

Ale hlavně je skvělá hra Ulické.

Od organizace Paměť národa přišla začátkem února pozvánka, že bude mít v Praze Ludmila Ulická besedu a uvede překlad své nové knihy, která se v češtině jmenuje Zelený stan.

Sál byl plný, pouštěli do něj jen předem přihlášené účastníky, bylo nebezpečí provokace ze strany oficiálních zastoupení Ruska v naší republice. V sále vládla přátelská atmosféra. Ludmila Ulická četla ukázky z románu a překladatelka Alena Machoninová četla český překlad ruských ukázek.

Potom Ulická vyprávěla. Skromně, bez pompy, civilně, snad bychom mohli říct evropsky. Sympatická osoba, která ve mně probudila naději, že se snad i Rusko vzbudí a postaví se na nohy. Že probudí svou paměť, přestane si namlouvat svou velikost a zažene své imperialistické sny, že i pro Rusko bude mít jedinec tu největší cenu, že bude konečně dělat všechno pro své lidi a nebude je oblbovat a okrádat. Na besedě bylo i hodně Rusů a tak snad není se svými názory Ulická v Rusku osamocená.