V sobotu 10. září 2016 se Plzeň rozhodla zpřístupnit interiéry, které v Plzni vytvořil Adolf Loos. Viděli jsme všechny přístupné, ve kterých nikdo trvale nebydlí.
Hned první dům, Klatovská 19, a s ním Loosův interiér je zatím v žalostném stavu. Neopravovalo se. Jsou tam hlavně stopy pozdějšího využití, kdy tam úřadovala vojenská správa. Stop po Loosově interiéru moc nezůstalo, ale jsou.
Další interiér, charakterizovaný jako rodinný dům v činžáku na Klatovské 110 vzbuzuje otázku, kterou jsem si za celou dobu prohlídek Loosových interiérů v Plzni kladla: „Proč plzeňští Židé nákladně rekonstruovali byty v již postavených činžácích a proč si raději nestavěli vily?“ Pan Miller, který přišel do Prahy z Plzně, to s pomocí Loose v Praze udělal. A vznikla slavná Millerova vila. Všechny Loosovy interiéry v Plzni jsou přestavěné byty ve starších činžácích v centru města. Skoro všechny jsou kolem Klatovské třídy, nebo přímo na ní. Loos v nich opakuje vše, co je pro něho typické. Jsou to byty, které dávají na odiv bohatství svých majitelů - drahá dřeva, mramor nebo drahé kamení, zrcadla, tapety, nábytek vytvářený na zakázku, pakety, perské koberce. Všechny byty mají ústřední topení, koupelny, splachovací záchody - což nebyl běžný standard té doby. Všude byly nádherné koberce, pokud se ovšem zachovaly. A tohle postesknutí platí skoro o všem.
Byty využívali nacisti a později i společnost, která přišla po roce 1948. Byty byly rozdělované, přizpůsobované novému provozu. Trochu to připomíná Gogola nebo Bulgakova, řádili tam byrokrati a pleps, co nevyhovovalo jejich provozu, bylo zničené.
V návštěvnické knize napsala jedna návštěvnice - „Chtěla bych být bohatá“. Já ani nevím, jestli bych právě tohle k životu potřebovala.
