Jsem z místa, kde celé moje mládí s námi byly kryty. Zazděné a opuštěné. Měli jsme zakázáno do nich chodit. Z kup betonu trčely kovové silné dráty, kryty byly poničené ještě za války Němci. Nebyl důvod se k nim přibližovat.
Byly to němí svědci našeho dětství. Nikdo nám nevysvětlil, jak a proč vznikly. Jen jsem znala maminčinu historii, jak utíkala s nejstarším bratrem v době mobilizace, protože kdyby se z krytů střílelo, střely by lítaly nad naším domem.
Včera jsem byla ve dvou krytech, které obnovila parta nadšenců. Myslela jsem si, že to všechno bude vyrobené ve stylu samodoma .
Mám k těm lidem hluboký obdiv. Vytvořili muzeum naší poroby, kdy jsme všechno připravili k obraně, ti kteří linii naplánovali a vystavěli, všechno detailně promysleli. A nakonec to bylo k ničemu. Tam si tu sprosťárnu Hitlera, Mussoliniho, Francie, a Anglie plně uvědomíte.
Tenhle text ale je o těch, kteří kryty opravili, sebrali ohromné množství dobových věcí. Jsou mezi nimi odborníci na historii, na zbraně, na všechno, co v krytech mají. Jejich ctižádost je, aby všechny předměty byly dobově stylově čisté a funkční. Dokonce našli jeden kanon v Oslu, vyměnili ho za auto z doby naší totality, Norové ho chtěli. Kanon přivezli, opravili a už je v krytu Březinka. A to všechno dělají zadarmo, budují za vlastní peníze a ve svém volném čase. Peníze mají jen ze vstupného. A i průvodcovské služby dělají zadarmo a v době své dovolené.
Tak vidíte, jak je ta naše současnost „zvrácená“, „nemorální“, „ziskuchtivá“ atd.
