- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Srna nám prostě skočila pod kola, aniž bychom mohli jakkoliv zareagovat, bachyně si to v noci šinula se svými selaty přes cestu ve světle našich reflektorů a jen štěstí zabránilo, že ten běh neskončil srážkou. Ani v jednom případě tam žádná značka nebyla. A i kdyby byla, tak co? Kameny se na nás nevalily, ale taky bysme s tím nic nemohli udělat.
Zdá se mi to trochu podobné s opatřeníma po teroristických útocích. U útoku nikdo není, což je pochopitelný, a když je po všem, vyrojí se do ulic po zuby ozbrojení vojáci, speciálně vycvičená komanda, policie. Ale nač? Prý, aby nás uklidnili. Po útoku v Paříži chodily po Praze trojice ozbrojenců, kteří se viditelně nudili, určitě nebyli ve střehu, jak taky být ve střehu pořád, a kdyby se náhodou něco semlelo, nevím, jak by reagovali. Moc důvěry ve mně nevzbuzovali. Prostě, pozdě bycha honit. Kdyby to nebylo tak tragický, tak je to směšný. Takhle bojujeme s nikým a upozorňujeme na nebezpečí, kterým se nelze vyhnout.
Další články autora |