Rozhodla jsem se, že budu šiřitelka dobrých zpráv. Na sociálních sítích je to samá hysterie, často ostrá slova a nedoceňování pozitivní interpretace situací. Sice obdivuju ostrý jazyk některých diskutujících, ale zloba je zloba.
Tak tedy dnes. Na Míráku už sbírali traktůrkem spadané listí. Je 31. srpna. Už jich měli plný valníček. Starý pán sbíral s hůlkou odpadky, tak jak to dělá každý den. Dnes jsme na cestě do práce změnila svou obvyklou trasu, abych si prohlídla i jiné ulice, co se v nich změnilo. V Balbínově ulici jsem míjela mladšího muže, který měl, nepočítala jsem to, snad deset psů. Někteří šli volně, někteří byli na vodítku, které mělo postranní řetízky a na nich byli psi. Jak se hýbali, tak se zamotávali. Jednoho psa vezl na kočárku. Blázen? Zeptala jsem se ho, jestli se venčením živí, jak je to běžné v New Yorku. Ne, já jsem ajťák. Psi jsou moje, ale dva jsou bezprizorní. Psi byli ve velmi dobrém stavu, veselí, s lesklou srstí, tedy dobře živení. A to je máte všechny v bytě? Jo, já mám v bytě jen počítač, jinak je holý. Takže vyvenčíte psi a jdete k počítači. Jo, odpověděl.
Až do práce se nic zajímavého nestalo. V Jindřišské zase stála fronta před jednou směnárnou, asi má skutečně nejlepší kurz v Praze a v Panské ulici mělo už bistro hotelu Palace vyvěšený jídelníček. Půjdu tam dnes na oběd. V restauraci je skvělý kuchař a bistro prodává jeho jídla za „naše“ ceny. Jídlo skvělé, ceny taky.
