Čistá řeka

  Tak abychom jen nekritizovali a neuváděli samé špatné příklady, budu psát o čisté Metuji a okrové krajině pokryté strništi.

U „prameníku“ minerálky Idy v Bělovsi stojí dlouhá fronta. Jsou vedra a lidi pijí a pijí. Odnášejí si od pramene kanystry a láhve minerálky.V korytě řeky se brodí děti, pod splavem chodí v korytě nějaká ženská postava s dvěma malými dětmi a od splavu k prameni Idy chodí jiná babička se svými vnoučaty vodou a sbírají kamínky. Letní idyla. A jak to, že se všichni odvažují i s dětmi do Metuje? Vždyť ještě před několika lety Metuje nesnesitelně smrděla a na dně byla kluzká vrstva jakéhosi smradlavého kalu?

No protože po celém toku Metuje je voda čištěná v čistírnách odpadních vod. Takže pozitivní krok kupředu.

Hned vedle je „prameník“. Divné slovo. Kdybyste nerozuměli, co znamená, je to vzřídlo veřejně a bezplatně přístupné k odběru minerálky. Samotné lázně Běloves a stáčírná Idy zanikly vinou malé privatizace. Koupili si je „podvodníci“ a nechali je zchátrat. Škoda. Nebudeme moralizovat, život spočívá v tom, že každý den něco vzniká a něco zaniká.

Krajina je slámově žlutá, okrová, zbarvená po strništích. Obilí už je sklizené. Na polích jsou rozeseté kotouče slámy a krajina vypadá jako by ji ozvláštnili konceptualisté. Všude, kam až oko dohlédne, je tahle barva. Na jaře se nám zdálo, že se nepěstuje nic jiného než řepka. Takže to není pravda.