Není mu to shůry dáno

Je druhá květnová neděle, svátek matek. Tedy právě začala je něco po půlnoci. Čas, kdy si vychutnávám noční klid. Můj starší syn Marek usnul před pár minutami, čekal na půlnoc až se změní čas. Je fascinován časem a čísly. Počítat do 100 se naučil ve čtyřech letech a v té době pochopil i hodiny. Dnes je mu osm a násobilka nebo sčítání velkých čísel mu nečiní sebemenší problém, když se ho zeptáte, který den v týdnu bude 6. července, téměř bez přemýšlení, správně odpoví. Pokud po něm však budete chtít, aby zapnul zip u kalhot, namazal chleba, řekl si o pití nebo utřel zadek, neuspějete. Marek je autista. Když se mu pozorně podíváte do očí, zahlédnete v nich jeho vlastní svět. Je nemožné ho pochopit, ale pozorováním se dá zjistit, kterak nenarušovat pravidla, která tam platí.

Ke čtvrtým narozeninám dostal Marek brášku Árona. Nevím, na kolik ho Marek vnímal, jako dárek, ale je to tak. Díky druhému synovi jsem se zklidnila, uvědomila si, že nejsem neschopná matka, že Markův vývoj je jiný a některé věci prostě nezvládne. Včera jsme byli na návštěvě u mých rodičů. Kluci dostali každý malou kytičku pro babičku. Áronek nadšeně utíkal k babičce, řekl vše nejlepší a dal babičce pusinku. Marek kytku začal zkoumat, čímž hrozilo, že ji nepředá celou a to, že má říct všechno nejlepší, cestou zapomněl. Není nevychovaný, jen mu to není shůry dáno. Večer ke mně Áronek přiběhl a řekl mi: „Maminko mám Tě rád“. Bylo to krásný, ale i smutný, jelikož jsem si uvědomila, že mi to Marek nikdy neřekl. Na druhou stranu mi to připomnělo, že ač Marek neumí lásku rozdávat, potřebuje ji a šla jsem ho taky pořádně obejmout.

To, že bude svátek matek jsem si uvědomila v pátek, když jsem z aktovky vyndala velké papírové srdce. Šla jsem s ním za Markem a říkám : „To je pro mně?“ a Marek jen nadšeně pokýval hlavou a řekl: „ 8.května v neděli je svátek matek“. V očích měl záblesk radosti, že splnil, co měl. Ano, dostala jsem dárek k svátku matek a vím komu za něj poděkovat, kromě Marka, Andreje, jeho asistentce. Díky její pomoci Marek může chodit do běžné školy. Připravuje mu úkoly, je mu na blízku, když něco není na svém místě a mohl by vzniknout konflikt. Už ví, co má a nemá rád. Marek ji zahrnul do svého světa a má v ní oporu a jistotu, kterou ve škole potřebuje. Tento týden mě opět zasáhla zpráva, že je málo peněz na tyto anděly a bude možná problematické zajistit Markovi asistenci pro příští rok. Znamenalo by to, že by musel odejít ze školy, kde je rád. Modlím se, ať se přestane šetřit na těch, co to opravdu potřebují a prosím vás podpořte inkluzi v České republice.

Pokud se podaří, že naše postižené děti budou moct chodit se svými sourozenci do běžných škol, bude to pro nás, jejich mámy, ten největší dárek ke svátku matek.