- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Úraz na Srí Lance |
Bouřilo celou noc, ale při otevřených dveřích a oknech se spalo báječně. Snídáme na naší velké terase a pozorujeme širé moře a obrovské vlny u břehu. Na pláži je jediný plavec. Se zaujetím pozorujeme jak bojuje s velkými vlnami. Jak já mu závidím, moře mám pod nosem, ale těch vln se bojím. Včera mě to několikrát semlelo a to doslova! Honza po snídani neodolá a jde to také zkusit. Je to boj, chce to odhodlání a vystihnout správnou vlnu. Povedlo se a Honza se houpe na vlnách.
Po ranním dešti je polojasno a krásný vzduch. Pozoruji Chipa a Deyla, kteří se honí nad terasou. Na palmě kráká nějaká vrána a já si to náramně užívám.Chvíli s Honzou lenošíme a Honza jde znova pokoušet moře. Jak já mu závidím! Povídám si na Skypu se Sárkou. Uběhlo už myslím hodně času a Honza nikde. Vykukuji z terasy a nikoho na pláži nevidím. Nevím, kde jsou klíče a nemohu odejít. Mám nějaké tušení i strach, je divné, že by Honza hodinu někde plaval. Pod balkonem slyším volat své jméno. Jána, Jána !!! Stojí tam Tom, kterého znám z Elly /kde se tady sakra bere?/. Křičí ať jdu honem na pláž, že je Honza zraněný. Rozbuší se mi srdce a letím na pláž. Kolem Honzy je skupina lidí. Honza nevypadá zrovna moc dobře. Má zraněnou nohu. Člověk, který se nad ním sklání a pomáhá mu je doktor a navíc Čech! Je sice plastický, ale stejně je to skvělé.
Sbíhají se i lidé z hotelu, posílám někoho pro led do kuchyně. Vše vypadá dobře, pokud se Honza nepokusí vstát. Kluci z hotelu Honzu s velkými bolestmi po úzkých schodech dotlačí až do posledního patra. Vše ještě konzultuji s lékařem Davidem z Brna. Radí, že máme vyčkat do zítra a pokud to bude akutní navštívít lékaře. Jsem z toho všeho na zhroucení. Tolik let cestujeme po světě a nic, no jednou to přijít muselo. Od majitelů dostávám led a tak ledujeme. Honza to nese statečně a oba doufáme, že to bude dobré.
Honza mi vypráví jak se mu to stalo. Když se vracel z moře, stál už téměř na břehu, nohy se mu propadaly do písku, velmi silná vlna udeřila do zabořené nohy takovou silou, že slyšel prasknutí a v první chvíli se zdálo, že má snad nohu urvanou. Přišlo dalších několik vln, které jím zmítaly. S vypětím všech sil se vynořil a dostal se až na břeh, pozadu se doplazil na písečný pás pláže a nemohl dále. Kolem něho se shromáždilo sedm toulavých psů. Psi, které je možné odehnat, se nehnuli z místa a pomalu se plazili k Honzovi. Těšili se na šťavnaté masíčko! V tu chvíli dost horor!
Večer se u nás stavuje David s léky. Jsou speciální na bolest, moc děkujeme, rozdělil se s námi o léky, které měl s sebou na cestování.
Noc proběhla díky práškům celkem dobře, ráno je však koleno nateklé. Honza odmítá jít k lékaři. A tak ledujeme. V kuchyni jsou už s jeho zásobami na štíru. Honza po snídani ulehá a já se jdu projít na pláž. Moře opět duní a vlny jsou jen o málo menší než včera. Vidím několik plavců a strašně jim závidím. Přidávám se ke skupině srílanských chlapců s učitelem. Snad mě nenechají utopit. Žádné potěšení však z toho nemám, dvakrát mě to semele a tak jdu raději z vody. Na cestě mimo toulavých psů už pak spatřím jenom krásného ledňáčka a vracím se za marodem.
Zjišťji, že Chip a Deyl mi sežrali ochanný krém 50, rozkousali batůžek a můj milovaný bavlněný šátek. Majitelé mě zvou na taneční večer, dělám si legraci, že si přijdu s Honzou zatančit. Majitel má narozeniny a celý večer zní pod balkonem nádherná hudba podbarvená kytarami a krásným zpěvem. Na horizontu se opět blýská, bouří a moře je hodně divoké.
Je to již třetí den a Honza ještě nevylezl z postele, lékaře odmítá. Máme zprávy z Česka, že jsou u nás velké mrazy. Máme 9 dní na to, aby jsme se dopravili půjčeným autem do Negomba a stihli odletět domů. Kdo byl na Srí Lance ví, že řidit tady není žádná legrace!
Venku poprchává a já se dnes vydám do města koupit nějaké zásoby a prohlédnout město, které je vzdálené asi půl hodiny chůze. Je tu autobusové nádraží, obchody, tržnice, nemocnice. Žádná krása to není. Kupuji Honzovi mast a kompresi na koleno, chléb, ovoce a Red Bull, aby Honzovi narostla křídla. Povedlo se mi dostat peníze z bankomatu. Začíná šíleně lejt a takvolám tuk–tuk a vracím se za Honzou. Pochutnáváme si na výborném melounu, ananasu k tomu srílanský chléb s Veselou krávou a k tomu rajčátka, papriku a cibulku…mňam.
Odpoledne se vyčasí a tak se vydávám po pláži k přístavu, ale skoro v cíli mě zastaví překážka, je zde pruh vody a most nikde. /přístav lze navštívit pouze velkou oklikou přes město/.
Berle
Honzovi je o něco lépe a tak jdu sehnat důležitou věc na cestu a to jsou berle. Honza mi nakreslí obrázek a vyrážím! Nikde nemají a tak poslední záchrana je nemocnice. Nikdo mi nerozumí, sestřička kroutí hlavou. Nenechám se odbýt a chci mluvit s nějakým lékařem. Přijímá mě mladý doktor, mluví, mluví a pokyvuje hlavou. Berle prostě nemá a tak s nepořízenou se vracím na hotel. Tady, ale na mě čeká milé překvapení, majitel hotelu mi přináší zabalené, úplně nové berle. Hurá!
Další ráno konečně Honza svolí a nechá se majitelem odvézt k lékaři. Vše zařídí a já nevěřícně zírám na doktora, který vyšetřuje Honzu. Je to ten ze včerejška. Víc než Honzova noha ho však zajímá kriketový mezinárodní zápas, který sleduje na počítači. Jdeme na rentgen a doktor nám oznamuje, že to bude dobré a že nic není zlomeného. Dá do sáčku několik neidetifikovaných prášků na bolest a mast. Dál už ho nezajímáme a sleduje kriket. Poznámka: po šťastném návratu domů a po několika špatných diagnózách bylo zjištěno, že noha je zlomená – vrchní kolenní kloub prorazil spodní kolenní kloub, zároveň poškozený meniskus i křížový vaz - tzv “smrtící trojkombinace“, kterou dobře znají sportovci).
Majitel nás zve na výborný čaj a tak si povídáme. Řeč přijde i na tsunami a teprve teď se dozvídáme, jak velice tsunami ublížila jeho rodině. Při velké vlně, si jeho tehdy pětiletý synek, hrál na břehu moře. On a jeho žena byli uvnitř hotelu, zbytek rodiny byl na výletě. Synek zemřel a on s velkým úsilím dokázal zachránit svou ženu, když je vlna vrhla ven a on ji držel za krk a dokázal se zachytit na stromě…Br..vyhrknou mi slzy a pak raději převedeme řeč na jiné téma. Ukazujeme na velkou budovu, obehnanou vysokou zdí, která se staví vedle hotelu. To je sídlo syna prezidenta Srí Lanky. K mé radosti (i když velmi opožděné) mi majitel říká, že2 km odtud je pěkná laguna, kde se dá koupat. Proč to vím až teď !!!
Beru si tuk-tuka a těším se na moře. Krásná laguna. Paráda, moře není úplně klidné, ale konečně plavu a nemohu se nabažit. U lehátka stojí mladý chlapec. Asi mě chce vyhodit, nebo co ? Hezky se usmívá a říká mi, jestli nejsem z Blue Horizont. Přikyvuji. Srdečně mě vítá a říká, že mohu kdykoliv přijít, restaurace s pláží patří bratrovi majitele našeho hotelu. Je to moc milé!
Dnes objednáváme výbornou večeři, obrovské krevety i pivo a s Honzou sedíme na terase. Dost se ochlazuje a opět bouří. Ráno prší a my se narychlo rozhodujeme, že musíme alespoň o kousek popojet směrem k Negombu. Strávili jsme zde neplánovaně celý týden a čas už nás tlačí.
Loučíme se se všemi milými v Blue Horizon. V městečku ještě zastavujeme v kavárničce, kde mají báječné kafe. Kavárník už také ví, že Honza je zraněný a tak mu lahodnou kávu nese do auta. Nakupuji u "mé„ trhovkyně vynikající malé melounky, banány i kokosy. Ještě naposledy se narychlo vykoupu v laguně a pak už máváme městu Tangalle a vyrážíme dál.
Máme naštěstí automat, Honza odřídí s těžkým zraněním postupně až do Negomba sám auto!
Další články autora |
Nechanice - Nerošov, okres Hradec Králové
2 999 000 Kč