Já bláhová pitomka! Jistě báječná masáž, pro mě však hodinové trauma s otázkou, zda odsud vyjdu zdravá a živá. Nic se nestalo, masáž byla prima, ale už nikdy více v chatrči!
Kirinda
Míjíme nádherné jezero Yoda Wewa a přijíždíme do cíle cesty Kirindy. Úchvatné obrovské kameny lemující pobřeží a hukot divokého moře.Brzy se bude stmívat a tak zkoušíme nejaké ubytování. Všude je plno a tak narychlo , smutní, že si nemůžeme Kirindu prohlédnout, volíme 13 km vzdálenou Bundalu. Asi jsme si nevybrali úplně správnou cestu. Jedeme kolem mokřadů, chvílemi džunglí potkáváme několik domorodců a ti ukazují směr cesty. Neplánovaně, ale jsme opět v Kirindě! Už je téměř tma a tak vezmeme za vděk jakousi chatrčí v jinak pěkném resortu Temple Flower. Navíc nám slibují, že nám udělají k večeři čerstvé ryby a tak neváháme.
Kouzelný Alladin
Jdeme ještě natěšeni rychle na blízkou pláž. Cestou potkáváme buvoly a psi . Panorama s kameny jsou úchvatné, ale moře je opravdu divoké. Na koupání to rozhodně není! Honza chce vyzkoušet sílu moře, ale na pláži se objeví kouzelný mužíček Alladin. Alladin, je ředitelem školy v Kirindě, je to malajský muslim . Koupání nám zakáže! Vezme nás pod svá křídla a vede nás asi 40m k vysoké skále, kde Honzovi dovolí smočit se po pás ve vodě. Vypráví o neukázněných turistech, kteří nerozvážnost koupání v divokých vlnách zaplatili životem , také o tsunami, která mu vzala několik přátel včetně bratra s celou rodinou.
S mladíkem v chatrči
Večeře je úžasná a já mám domluvenou po večeři ajuvérdskou masáž. Z mladíka, který nás u večeře obsluhuje, se k mému údivu, vyklube i masér. Masáž provede v naší dost špinavé a chatrné chaloupce. To mě tedy opravdu vyděsí a říkám, že v žádném případě. No problem, bere olejíčky a já s přesvědčením, že jdeme do nějaké místnosti v resortu, jdu za ním.
Já bláhová pitomka! Jsme na prašné cestě a zahýbáme do temného dvora, kde na konci stojí opuštěná chatrč. U chatrče stojí dva buvoli. Je ve mně dušička , to se mi to asi zdá! Odemkne chatrč, kde jsou pouze dvě postele, žárovka a židle. To si dělá srandu? Ptám se ho jestli to myslí vážně. Ano naprosto vážně, je to jeho dům a zároveň místo, kde provádí masáže.Mám strach, nemám ani mobil a Honza netuší, kde jsem.
Jistě báječná masáž, pro mě však hodinové trauma s otázkou, zda odtud vyjdu zdravá a živá. Nic se nestalo, masáž byla prima, ale už nikdy více v chatrči!
Noc komárů!
Honza už spí (naštěstí), musím se z toho nejdříve vzpamatovat. Noc je děsivá. Venku je ukrutný rámus a vzduch se nedá dýchat. Pryč s neprodyšnou moskytiérou a otvíráme okno a stříkáme na sebe repelenty. Já k ráno na chvíli usínám , ale Honza už nezamhouří oka.
Já se psů bojím!
Za 10 minut bude východ slunce. Rychle na sebe hodím šaty, beru foťák. U brány stojí velký vlčák. Na psy už si trochu zvykám, ale přeci jenom tohle tele je vlčák a každý pes na téhle planetě ví, že se ho bojím. Psi mě mají rádi,neumím jejich vřelost opětovat. Majitel resortu říká, že to není problém, že pes půjde se mnou a bude mě hlídat. No, tak to mě opravdu uklidnil. Já a pes na pláži! Vidím, že mu svůj strach nevysvětlím, neodporuji a dělám, že jsem ok. Jestli mě sežere, tak s tím asi stejně nic neudělám.
Pes se ode mne nehne ani na krok. Říkám mu Františku. Přicházím na pláž, ranní světlo připravuje skvělou atmosféru. Jdeme kolem buvolů, všichni psi z okolí se k nám blíží, ale díky Františkovi mě neotravují. Pár lidí na pláži si myslí, že je to můj pes. Za chvíli přichází i Honza a pes s námi absolvuje hodinovou ranní procházku po pláži v Kirindě. V jednu chvíli, kdy je František asi 30m ode mne, vyrazí proti mě toulavý pes. František během vteřiny psa zažene. Vracíme se z nádherné ranní procházky. Františku děkuji za ochranu a skvělou společnost!
