Nerozumím tomu

Okupace Československa 
Je rok 1968, žiji v malém historicky významném městě Hostinném, je 14 dní po Porciunkuli (pouť, která se ve městě poprvé konala v roce 1684, kdy tady byl dostavěn františkánský kostel a která se bez přerušení koná každoročně více jak 300 let!). 

1968

Je léto a já mám prázdniny. Nemáme ani auto, ani nejsme u moře a u babičky v Krkonoších jsme už byli. Za pár dnů jdu poprvé do školy. Rodiče pracují v nemocnici, večer je u nás divná atmosféra, slyšíme jen útržky.
Nerozumím tomu!
Bydlíme přímo na náměstí a maminka odchází velmi brzy do práce. Dnes nikam nechoďte, můžete si hrát na střeše u domu /nepřístupná velká terasa/. Jsme tři sestry a to se nám teda nelíbí!
Nerozumím tomu!
Kamarádů máme kolem spousty a tak je nás na střeše hodně. Holky i kluci, Vymýšlíme darebačiny, hrajeme si s panenkami a snažíme se přes parapet střechy něco zachytit. Lidé vykupují potraviny. Pod námi na ulici i pod podloubím je dnes všechno jinak i my děti jsme jiné.
Nerozumím tomu a začínám mít strach!

Čtvrtek 22. srpna 1968 v 7.10 hodin ráno najelo v Hostinném nákladní auto sovětské armády náhlým vybočením z kolony do skupiny osob stojících na chodníku a zranilo 6 lidí, z toho 2 těžce. Podle záznamů se jednalo o 5 občanů čs. příslušnosti a 1 majora Sovětské armády.
Jeden z těžce raněných je syn našich přátel Moupicových. Vím, že byl těžce zraněn, ale to, že na něho najel tank jsem se dozvěděla až mnohem mnohem později!
Píše se rok 2018, nevím jestli už rozumím, ale strach mám pořád!