Nad stúpami stoupá dým. Po prašné cestě pospíchá mnich s taškou, přicházejí ženy se stříbrnými nádobami . Malí chlapci s hábity mnichů na sobě, v záři slunce vypadají jako sošné loutky. Děj, jak z historického filmu.
Barma je tak krásná!
Těšíme se západ slunce u některých ze starých chrámů v Mrauk-U. Mapu jsme zapomněli na hotelu a tak se vracíme. Jsme utahaní, slunce ještě hodně pálí. Ptáme se jednoho z domorodců, kde by to bylo nejlepší. Máme dojem, že je to hodně daleko a tak se ptáme taxikáře s rikšou. Ochotně se nabízí, že nás tam za 3 USD doveze. Syčák, ujeli jsme 500 metrů a jsme na místě!!!
Obrazy
Ovšem scenérie, které nám připraví usínající paprsky, stojí opravdu za to. Úžasné světlo a děj jak z historického filmu. Po prašné cestě pospíchá mnich s taškou, vůz tažený koňmi přiváži lidi, přicházejí ženy se stříbrnými nádobami, ženy v trávě skloněné nad džbery koupají malé caparty, v přístřešku mezi pagodami sedí mnich a kolem něho bláznivě poskakují v divokém tanci děti. Malí chlapci s hábity mnichů na sobě, v záři slunce vypadají jako sošné loutky , pouštějí draky a v rukou drží dřevěné luky a šípy.
Kouř je mlha
Staré město Mrauk-U se halí do kouřové clony. Barmánci zapalují ohníčky, připravují večeři a někteří doma, někteří venku, musí přečkat další chladnou noc. Nic netrvá věčně a smutní, že scenérie končí, zdravíme slunce, které právě odchází.
S krysama pod nohami
Zpět jdeme pěšky. Zastavujeme v restauraci s romantickým názvem Orchid, je zde útulno a plno. Příjemný personál a výborné jídlo. Je už tma, když vyrážíme směrem k hotelu. Barmská temnota nám připraví noční dobrodružství v podobě pobíhajících zvířátek pod nohama (já si myslím, že to teda jsou krysy!). Říkám si, že nás určitě někdo bací po palici a pes po nás neštěkne. I když zrovna tady by byl opak pravdou, že jich zaštěká spousty :-).
Internet jen pro Barmánce
Jsme u malé temné kanceláře , kde je nápis, že zde funguje internet. Jediné , co tu funguje , jsou agresívní a štípající komáři. Sedí tu dva Barmánci a zdá se, že mají, na rozdíl od nás, štěstí. S námi Evropa mluvit nechce. Vzdáváme to.
Dávám si sprchu a jenom doufám, že voda, která teče z kohoutku není z té stoky, co jsme dneska viděli. Do zásuvky dáváme komárolapač, rozdělávám si svůj spacáček a strašně se těším do postele!
