Já neběhám, já bruslím a létám!

Letní běh

Letní běh

Jsem redaktor a fotograf a to téměř na plný úvazek. Cestujeme celá rodina. Vždy, když je to možné. Je jedno jestli je to Asie, Evropa nebo naše milovaná Česká republika. Cestování vyžaduje fyzičku, chodit ano, ale běhání já ráda nemám. Před dvěma lety jsem dostala ke svým kulatinám kolečkové brusle. Bylo krásné odpoledne a blížily se prázdniny. S velkým úsilím jsem doslova „ukecala“ svou nejmladší dceru Sáru, aby se mnou na brusle vyrazila. Honza jel do Prahy a tak jsme si vybraly stezku lemující břeh Vltavy – Podolí. Na dotaz v autě, jestli mám chrániče, zněla záporná odpověď. Je to rovina a bude to  pohoda. Mé krásné bílé brusle, lesknoucí se novotou, jsem si pěkně upevnila a hurá vyrážíme! Malý problém nastal asi po 2 minutách, protože z hlavní silnice se na cyklostezku k Vltavě sjíždí z kopce. "Mamko, raději jdi po kraji po trávě, ať se Ti něco nestane!" No stalo se, brusle se rozjely a to hodně rychle. Moc si nepamatuji, jenom jak se Sárka nade mnou sklání a vyděšeně na mě mluví. Mamko, mamko! Mám potlučenou hlavu a jsem omráčená, to ještě nevím, že mám ruku v zápěstí otočenou do pravého úhlu. Ležím v houkající záchrance, kterou pohotově zavolala má dcerka.

Rukař

Posazují mě na invalidní křeslo a jsme na pohotovosti v nemocnici na Karláku, která je nejblíže. Když jedeme na rentgen, sestřičky ve výtahu, bez skurpulí říkají, že se určitě za chvíli potkáme na operačním sále, kam právě míří. Pche, to určitě! Štěstí v neštěstí, že se mě ujímá pan doktor Kraus, odborník a ještě k tomu „rukař“.  Aniž by o mně cokoli věděl, řekne mi přesně místo, kde se mně to stalo. "To sedí pane doktore!" Měli by na to místo dát moji vizitku a telefon, téměř denně z tohoto místa ošetřuji cyklistu nebo bruslaře". To místo je velmi nebezpečné!

Ruku srovná o 90 stupňů zpět a říká, že to dobré asi nebude. Ruku dá do sádry. Ráno odjíždí na dovolenou a nemá kdo operovat. Týdny v ukrutných vedrech se sádrou. Těším se, že sádru po 5. týdnech sundají a já pojedu na vysněnou dovolenou. Kamkoliv!  Ortel je hrozný, ruka nesrostla, musíme operovat. Na rozmyšlenou mám asi tak 5 minut, pan doktor opět odjíždí. Druhý den mě operují, ruka je sešroubovaná. Odjíždíme na dovolenou po naší vlasti a do blízkého Polska. Vše je fajn. Rehabilituji.

Milovaná Barma

Po půl roce odjíždíme do Barmy, to už ruka je v dobré kondici a vše se zlepšuje a život jde dál až do chvíle…

Med

Uběhly 2. roky, těším se na večeři s našimi kamarády. Jako dárek vezu první vytočený med od našich včeliček. Naši přátelé mají také nové včelstvo a jako dárek nám nesou jejich med. Večer proběhne v krásné atmosféře, bereme vzácný med a voláme taxi. Jsou dlouhé čekací doby a tak se vydáváme městskou dopravou.

Já neběžím, já letím

Venku leje a to dost hustě, řidič nám nezastavuje  na „naší“ zastávce, protože jsme nestihli zmáčknout čudlík „na znamení“! Nevadí půjdeme domů z nádraží. Rozpršelo se opravdu hodně. Sbíháme po schodech pod nádraží. Já nesbíhám, já letím! A to doslova! Dole jsem rychle. Sedím nebo ležím a jsem omráčená. Honza na mě zírá a brečí nad rozbitým medem. Jani, ty jsi rozbila takovou vzácnost! Mám natlučený zadek a jasně, že jsem si přisedla sešroubovanou ruku. Au, au! Víc mě trápí má ruka, než vzácný med!

A já zase čekám na vysněnou dovolenou!

Noc je krutá, bolí mě vše! Ráno navštěvuji pana doktora Krause - mého „rukaře“. Ortel je, sádrová dlaha na 3 týdny! Po třech týdnech přidává doktor  k ortéze na ruce, ještě jednu na kotník. Ten také čertovsky bolí. Možná černý humor doktora „rukaře“, aspoň vám to ladí. Stále cestuji, navštěvuji lomy na koupání, hrady i zámky. Jsou prázdniny a já zase čekám na vysněnou dovolenou, kamkoliv!