Cestou od polského Baltu jsme zastavili ve Štětíně. Chtěly jsme si prohlédnou město, památky i přístav. Zima, vlezlo a zataženo. Oceněnou stavbu filharmonie jsme si ale ujít nenechaly. A dobře jsme udělaly
Bílá krása
Štětínská filharmonie
Návrh filharmonie od Alberta Veigy a Fabrizia Barozzi vzešel z mezinárodní soutěže uspořádané v roce 2007. Objekt stojí na místě vybombardovaného koncertního domu za druhé světové války. Stavba je složená ze štíhlých vertikálních profilů zakončených bílou korunou připomínající plachty lodí proplouvajících kdysi kolem nedaleké námořní akademie, někomu možná připomínají spíše elegantní siluetu neogotických kostelů. Bělostná stavba z průsvitného skla doplňuje tradiční místní architekturu. Použití skla jako vnější obkladový materiál, je zajímavý i tím, že stavba při setmění svítí. Plocha stavby je 3 800m2.
Když je ještě zavřeno
Vznešená stavba a uvnitř tma, zkusily jsme otevřít dveře a bylo otevřeno. Po vstupu dovnitř jsme zíraly na skvostný interiér. Jednoduchý black-white. Na dlouhé lavici seděl strážník. Nemohl byste nám rozsvítit? Nemogu!
Přesto v tiché symbióze s architekturou si to náramně užíváme. Je tu kavárna /teď ještě zavřená/, vše v bělostné bílé. Dvě schodiště uzavřené páskou, dominantním spirálovitým schodištěm a také rovněž klasickým lineárním schodištěm, které se táhne po straně vestibulu, kterými se návštěvníci mohou dostat co nejrychleji do sálů s akustickým obkladem z plátkového zlata. Reflektivní stěny se tak starají o slavnostní a neustále se proměňující atmosféru v sále.
Jeden sál pojme kolem tisícovky posluchačů, ten druhý komornější pojme asi dvě stě lidí.
Kavárna
Po 13. hodině se do filharmonie vracíme. Interiér nás uchvátil natolik, že dát si tady kávu je povinností. Bílé stolky s vázičkami s krvavě rudými růžemi a ta atmosféra je prostě úžasná. V budoucnu nás doufám čeká i návštěva nějakého koncertu ve zlatých sálech.
