Bílé kameny

Bílé kameny -  tento zajímavý skalní útvar až 20 m vysokých skupin skal vypadá jako  hřbety stáda  slonů v houfu v dynamických křivkách z obrazů Eugena Delacroix. 

Bílé slony jen pro krále

Sloní skály připomínají malé stádo bílých slonů, které se před vámi chce ukrýt do lesa. V Thajsku, kde je bílý slon posvátný, by se  zřejmě tyto skály staly posvátným a poutní místem.. Vždyť bílí sloni jsou jen pro krále.

Sloní skály

Bílé kameny

Bílé kameny jsou severně asi 1 km od Jítravy. Tento zajímavý skalní útvar až 20m vysokých skupin skal svrchních částí pískovců (střední turon), který je charakteristický vysokým podílem kaolinitického tmelu a nevyvinutou vrstevnatostí, je příčinou neobvyklému způsobu zvětrávání svrchních partií do oblých, hřibovitých až pravidelných kulovitých tvarů, které připomínají stádo bílých slonů. Skalní útvar  je šikmo nakloněn, k čemuž došlo v třetihorách vlivem tektonických pohybů na lužickém zlomu. Bílý kaolinový tmel dává malému skalnímu útvaru charakteristickou bílou barvu, proto Bílé kameny. V této skupině skal v dolní části, kde pískovec v měkčí vrstvě více podléhá zvětrávání jsou oválné tunely a jeskyně. Jeden tunel je 6 m dlouhý. Další  skalní tunel je zajímavý tím, že působí jako zesilovač zvuku. Vyzkoušejte! Okolo skal prochází naučná stezka „ Lužické a Žitavské hory“.

Pověst

K Bílým kamenům se pojí také jedna pověst:  V dávných dobách se tady u Sloních skal ztratila malé pastýřce kravička. Malá pastýřka v Bílých skalách bloudila tak dlouho, až našla kravku na jedné bílé skalce, která tam vylezla snad zázrakem. Holčička se vyšplhala za kravičkou, a co nevidí, vedle kravičky sedí malý trpaslík s dlouhými šedými vousy. Na překvapenou pastýřku trpaslík promluví slabounkým hláskem: „ Neboj se, nikdo ti neublíží, potřebujeme tvoji pomoc, vezmi si tento klíč od naší pokladnice“ a do ruky jí dá malý starobylý klíček s kovovým očkem a dál povídá: „ Časy se mění, lesy mizí, krajina je zpustošená a lidé jsou čím dál tím více zlí. My trpaslíci jsme rozhodli, že odtud odejdeme. Opatruj dobře tento klíček, pokud tak učiníš, nebudeš nikdy žít v bídě. Až nastanou lepší časy, tak se možná pro klíček vrátíme.“  Dívka celá překvapená se zeptá trpaslíka: „ A kde jsou ostatní trpaslíci, tvůj trpasličí lid?“ Mužík zvedl ruce k nebi a zvolal: „ Bratři trpaslíci kapuce dolů!“

  Okolo pastýřky se postupně začalo zjevovat desítky trpaslíčků, kteří posedávali po okolních skalách. Trpaslík se smutně podíval na pastýřku, usmál se, podal ji ručičku na rozloučenou a opět zavelel: „ Kapuci nahoru!“ Všichni malí mužíci zase zmizeli a se vzdalujícím se zpěvem mířili směrem k Žitavě, kde se měli setkat se svými bratry z Krušných hor. Dívenka se jako ve snění a s pevně sevřeným klíčkem v ruce vrátila domů s kravičkou, která se už zase  pásla na louce poblíž skal.  Klíček od pokladů schovala v dutině lípy nedaleko domova a spokojeně žila až do smrti. Klíček v dutině staré lípy je dobře uschován dodnes, protože od té doby trpaslíky v okolí Jítravy nespatři. S posledními jsem se setkal někdy v roce 1966 na zahrádce v Petrovicích, kde jsme si s nimi běžně hrával, možná to byli zrovna trpaslíci i od  Sloních skal.

Autoři textu a fotografií: Jan Schlitz a Jana Schltzová