Těšila jsem se, že na Barrandovských terasách, zahlédnu oživlé stopy po krásné Adině Mandlové, uslyším nakažlivý smích Vlasty Buriana .To se nezdařilo, ale nějaká naděje v mém nitru je, možná díky té svítící žárovce
Zašpiněná perla na skále
Myslím, že někdy v letech 1996 jsem poprvé, a také na dlouhou dobu naposledy, navštívila restauraci na proslulých Barrandovských terasách. Byl krásný letní den a tak jsme usedli na terase venku. Bylo slunečno, ale hodně větrno. Objednali jsme tenkrát vídeňskou kávu (turek se šlehačkou). Pohled na krásnou Vltavu trval jenom několik minut když obrovský poryv větru povalil všechny slunečníky na terase a my úprkem utíkali do bezpečí kavárny. Možná, že to byl i jeden z impulsů pro nastávající osud a zkázu Barrandovských teras.
Vila
Je nádherné podzimní odpoledne. Přesto, že to mám téměř za humny, až dnes mě napadlo si udělat na Barrandov malý výlet. Auto jsem zaparkovala nad ulicí Skalní a pak uličkou sestupovala směrem dolů k Barrandovským terasám. Průvodce mi dělaly sluneční paprsky Po projití po schodišti s divoce rostoucími popínavkami, přicházím na malé prostranství obklopené nádhernými vilkami.
Mně padla do oka vila rozpadlá a zarostlá v divoké zahradě, stojící přímo přede mnou. Z právě parkujícího auta vychází matka se synem a vnučkou. Pozdraví, viditelně potěšení zájmem o starý dům, tiše promluví: tady jsme 40 let bydleli. Dům je státem prodán investorovi, který zde postaví 4 bytovky. Néé, chce se mi křičet! Aspoň s nimi tiše a zúčastněně nahlédnu do zamčené a kdysi prý nádherné zahrady . Rozloučíme se, dle jejich rady mizím u nevysoké zdi na úzké příkré pěšince, která mě dovede k cíli. Zjistit něco o domě je dost těžké a tak snad jen, dům je navržen od architekta Antonína Hlouška a vila byla postavena mezi lety 30/31 pro V. Prokopa.
Barrandovské terasy
Mám zvláštní pocit a nevím, zda je správné, že jsem se sem vydala sama. Přejdu ještě silnici a už je vidím, BARRANDOVSKÉ TERASY ! Bože, kdo dopustil, aby taková krása a vznešenost, spadla do takové nuzoty?
Ač zklamaná neutěšeným stavem teras, chvíli si připadám jako objevitel a cestovatel prodírající se džunglí, s nádherným pocitem právě objevené památky. A tento pocit, kdy nesměle , ale s velkým vzrušením překračuji plot (dle vyšlapaných cestiček tady nejsem první a zdaleka ani ne poslední, tajný návštěvník) a vstupuji na zakázané místo. S bušícím srdcem postupuji dále, kochám se aspoň chvíli výhledem na Vltavu pode mnou. Nechápu, že zanedbaná stavba i v tom zarostlém chumlu, má své kouzlo a i nehezky popsané zdi sprejery dávají místu tajemný nádech .
Sutiny na hromadách, divoký nálet dnes již vzrostlých stromů i strach mi nedovolí projít do nejzazších koutů zahrady pod terasami a tak s uctivou pokorou pomalu couvám zpět na cestičku. Myslím, že nasycená hororovými filmy vidím bludy, ale zdá se mi, že vidím uvnitř budovy rozsvícenou žárovku. Nalepím nos na špinavé sklo kdysi vstupních dveří a ta žárovka v prázdné a vybydlené budově opravdu svítí!. Oči mně sklouznou ještě dolů na přilepený list papíru : POZOR, objekt střežen psem!! Páni, tak to by mi ještě scházelo, a tak moc neotálím a zrychleným krokem odcházím.
Těšila jsem se, že na Barrandovských terasách, zahlédnu oživlé stopy po krásné Adině Mandlové, uslyším nakažlivý smích Vlasty Buriana a třeba budu tiše sledovat pana prezidenta Masaryka, jak sedí a usmívajíc hledí do dáli. To se nezdařilo, ale nějaká naděje lepší budoucnosti pro terasy v mém nitru, možná díky té svítící žárovce přeci jenom zableskla.
Možná budoucnost ?
Návrh na obnovu Teras je z dílny brněnských architektů Kuba – Pilař , projekt by měl být citlivý a počítá s detailní obnovou hlavní funkcionalistické restaurace. Zmizí venkovní posezení na terasách. Ty nahradí hotel s dvěma křídly. Ubytování by prý mělo být skromnější , než ty honosné hotely v centru Prahy.
Co si myslím já ?
Terasy se nechají úplně zchátrat a nebudou postupně splňovat podmínky pro statiku. Zbourají se a jejich krása a šarm budou nenávratně ztraceny! Movitý developer koupí pozemky a bude neřízeně stavět a stavět .
