Otevřený dopis

Vojenu Güttlerovi, soudci Ústavního soudu, aby věděl, že i kus hadru, za jaký mě má, by chtěl (a měl) být máchán v čisté vodě - a ne v tom hnoji, jakým je zdejší justice...

Vážený pane Güttlere,

oslovil bych Vás ještě před nedávnem, kdy jsem k osobě spojené s Vaším jménem, měl úctu. Dostal jsem ale 25. listopadu t.r. Vámi podepsané usnesení Ústavního soudu, jímž mi oznamujete, že má ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť:

? v posuzované věci nedošlo k takovým pochybením, kdy by závěry soudu byly v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, či z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly, apod.

? dobrých mravů se může dovolávat jen ten, kdo je sám respektuje

? každý zodpovídá za zaopatření dětí zrozených z partnerského vztahu

Nevím, jestli jste mou stížnost ( http://www.scheuer.estranky.cz/clanky/justice/ustavni-soud.html ) četl, ale budu předpokládat, že ne. Jinak bych totiž musel dovodit, že jste během čtení nemohl být při smyslech. Popsal jsem tam, že soudci¹:

• lžou
• svévolně upravují důkazy, zřejmá a prokázaná fakta ignorují a jiná překrucují – vždy ve prospěch jedné strany
• tvrdí, že zákony platí jen v obvyklých případech; v tomto že mohou rozhodovat svévolně (k čemuž si přibrali rakouský model, z něho však jen část, kterou zkombinovali s českým výkladem pojmů a výsledek tak postavili jak proti českému, tak proti rakouskému právu)
• a tak dále...  

A Vy to nijak nepopíráte, nevyvracíte – prostě to jen máte za normální a (zřejmě) správné; tedy pokud jste mou stížnost četl.

Pane Güttlere, nedožadoval jsem se, aby se ke mně někdo choval slušně. Vy tvrdíte, že jsem já nemrava nemorální, když jsem neplnil rozhodnutí soudu, které pro mne a mou rodinu bylo likvidační. Zajímavý pohled. Nežádal jsem nikdy ani to, aby někdo jiný nesl zodpovědnost za zajištění mých dětí – jediné, čeho jsem se domáhal, byla spravedlnost. Marně.
I Vám totiž, zdá se, přijde spravedlivé, aby se jedny děti měly o to hůř, oč lépe se musí – podle svévolného rozhodnutí soudu – mít ty druhé; abych jedněm zlepšoval jejich už tak lepší podmínky, na úkor těch druhých, druhořadých, které podle názoru soudu nemají nárok ani na životní minimum. Proto, že se narodily později.
Kdybych měl víc dětí a jedno bylo nemocné, dostávalo by to nemocné rozhodně víc (péče i peněz); prostě proto, že takový je stav a já z něj musím vycházet. Bez ohledu na „zavinění“. Neptal bych se Vás, jestli to tak smím tak dělat – abych se nedozvěděl, že ne, že to není vůči těm zdravým spravedlivé – protože všechny děti musí ode mě dostávat přesně stejně. Kdyby jedno z nich studovalo a já mu studium platil, musel bych přesně stejně dát i novorozenci – aby to bylo spravedlivé – tedy podle Vašeho výkladu spravedlnosti.

Ne, pane soudče, spravedlnost není to, co soudci sesmolí do svých otevřeně lživých odůvodnění – spravedlnost je to, s čím by se ztotožnil a co by jako pravidlo přijal každý bez ohledu na své postavení ve světě, v němž by ta spravedlnost měla platit.

Nevím, jestli ze stížností losujete, které vyhovíte a kterým ne. Co ale vím je to, že kdyby namísto soudců rozhodoval stroj, byla by jeho rozhodnutí sice nelidská, ale právě proto mnohem spravedlivější.

Člověku, který by mi řekl názor, jaký jsem si přečetl ve Vašem Usnesení, bych řekl, že je vůl. Jen pro ten názor, i kdyby ho nijak neprosazoval. Pokud by ale měl moc rozhodovat – a rozhodl v souladu s tím názorem, řekl bych mu, že je prase.

Vám tohle neřeknu; možná bych Vám křivdil, možná ani nevíte, co jste podepsal.

Řeknu Vám ale, že pokud tohle nebylo Vaše ojedinělé selhání a jestli jste svoje svědomí vecpal kamsi do kouta duše a necháváte je tam němě úpět, pak Vám přeji, aby je už brzy něco probudilo; třeba rakovina, nebo Alzheimerova či jiná podobná choroba; protože pak to svědomí opět uslyšíte – a uslyšíte je naplno, bude Vám dunět a zvonit a pískat v hlavě, abyste si ještě včas vzpomněl, že tohle svědomí nebylo Váš nepřítel.

Možná si pak vzpomenete, nevím – ale vím, že už bude pozdě.

S pozdravem a přáním, aby Vám svět oplácel stejně, jako Vy plivete po těch, o kterých rozhodujete.

Petr S c h e u e r

1JUDr. Milena Járošová z OS Trutnov, JUDr. Dana Mazáková, JUDr. Alena Svobodová a Mgr. Martina Nyplová ze senátu 26Co KS v Hradci Králové