Myslím, že to zná každý, kdo nežije jen současností, která není, protože čas nejde zastavit a chvíle, která je současností, se v okamžiku stává minulostí – a minulost už není. Není ani budoucnost; není, ale bude. Taková, jakou si dláždíme svou minulostí, která není.
Toto je úryvek ze závěru textu, který jsem napsal a který neumím sám posoudit, tak sem kousek dávám, a kdyby měl někdo zájem, nebo spíš dobrou vůli si přečíst víc, může na odkazu pod textem...
- - -
Venku přistoupil k sestře, stál nad ní a díval se do jejích pootevřených očí, sklonil se k ní a chtěl ji poplácat po tváři, ale sotva se jí dotkl, ruka mu sama ucukla, protože .. se mu zdála nějak ztuhlá. Zmateně se postavil a hledal očima pomoc, znovu k ní přiklekl: „Ségra, vstávej!“ volal, ale ona ležela stále stejně nehybná, tak se pokusil jí dát dýchání z úst do úst, dvakrát, i k masáži srdce se odhodlal, ale položil jí jen dlaně na hruď a přinutil se zmáčknout alespoň lehce, když víc nedokázal, neboť mu obojí přišlo marné, protože jestli je mrtvá, nemá to smysl, a jestli není, tak se probere, a co kdybych jí tím ještě uškodil, honilo se mu hlavou, tak se znovu postaví a kouká na ni zle: „Krávo!“ křikne. „Slyšíš? Seš kráva!“ odmlčí se. „Slyšíš?“ dodá tišeji, a i on si teď musí otřít oči, a chystá se odsud zmizet, ale než vykročí, vzpomene se, že tu obálku má u sebe ona. Tedy ji v tašce najde a sebere, znovu si otře oči: „Tak,“ hledá, co by ještě sestře pověděl. „Hodně štěstí. Budeš ho potřebovat,“ řekne kolísavým hlasem a odchází, ale ještě se zastaví a obrátí se k ní: „Pokud se úspěch měří penězma, tak jsem měl dneska mrtě úspěšnej den,“ zasměje se stejně nejistě, jako mluvil. „Mám pravdu?“ zeptá se ještě ležící sestry, ale na odpověď nečeká a odchází...
- - -
celý text je na:
http://www.scheuer.estranky.cz/clanky/b-u-d-e-m-e---c-e-k-a-t
