My máme ČOI - Ó, my se máme

Obraty e-shopů masivně rostou, tedy v nich lidé nakupují čím dál víc. Česká obchodí inspekce ovšem nedávno na svém webu přinesla informaci, že „v roce 2012 zkontrolovala na 1200 takových obchodů a porušení povinností zjistila u 82% z nich“. Dokonce jde o porušení důležitých povinností, doplním. Že by tedy 82% internetových obchodů provozovali podnikatelé v podvodnictví??? Nebo je to maličko jinak? Posuďte sami:

První příběh:

Nakupování přes slevové servery je in. Nekup to, za ty prachy, řekl jsem si – a koupil to. A ještě cosi, a pak znovu. Třetí věc přišla po pár dnech, druhá a první ale ne; uplynul avizovaný termín – a pořád nic.

Napsal jsem tedy mail na adresu, ze které mi přišlo avízo o dodání. Na(ne)štěstí, dodavatel dvou nedodaných věcí byl jeden; třetí, vlastně první věc, přišla odjinud. U těchhle obchodů je to složité; nevíte pořádně, s kým obchod uzavíráte. Platíte „slevovému serveru“, ale zboží dodává někdo jiný. Měl jsem ale štěstí; odpověď jsem dostal: Prý si neumím pořádně přečíst podmínky a neznám zákony. Proběhlo ještě pár výměn, než konečně přišla zpráva, že OBA BALÍČKY byly odeslány. A skutečně, za pár dnů jeden přišel. Jenže to bylo všechno, víc nic.

Po nějaké době jsem tedy vyzvídal, kde je druhý balíček - a dostal jsem jakési podací číslo, ať si ho dohledám. A znovu pár výměn (mailů bylo dohromady třicet), než jsem se dozvěděl, že strčili jeden balíček do druhého a poslali oba jako jeden. Že avizovali odeslání dvou balíčků? Že jsem zaplatil dvoje poštovné – a že dokonce na obyčejném paragonu, který používají jako dodací list, stojí dvakrát poštovné 79,- Kč? No a co? Odpověď-neodpověď byla taková, že se paní prý podívala na moje webové stránky a porušuju tam prý snad všechny zákony. Vyměnili jsme si ještě pár mailů s hrozbou, že by se „na toho druhého“ měla podívat ČOI, a tím to skončilo.

Nebo vlastně ne.

Příběh druhý.

Před Vánoci jsem dostal od ČOI „předvolání“ ohledně mého e-shopu www.mluvici-tricka.eu. Přišel jsem, viděl jsem, nechápal jsem. Vysvětlení, že tenhle „můj e-shop“ slouží pouze k prezentování mé tvorby: triček, kterým dělám potisky, vyznělo do prázdna. Nezájem, že jde o autorskou „výstavu“ fyzické osoby, která to dělá vlastně pro zábavu, jako koníčka, neboť ceny sotva pokrývají náklady a hlavně: přes ten „e-shop“ jsem nikdy nic neprodal. (Není divu, slyším jedovaté poznámky těch, kteří se na můj web podívali. Ale až se štěstí unaví, neslyší oni mou odpověď.)

No a co, opáčili. Chyběla tam vaše mailová adresa (je tam moje jméno a příjmení, můj telefon a moje domovní adresa; minulý užívám proto, že než jsem na ten „pohovor“ šel, pročetl jsem si zákon a raději tam mail přidal) a chybí tam upozornění, že zákazník může do čtrnácti dnů odstoupit od smlouvy bez udání důvodu. A když to tam nebylo, porušil jste důležité povinnosti.

Na tom jsme se neshodli a tím to skončilo.

Ale ne, samozřejmě to tím neskončilo. Dostal jsem protokol, napsal námitku, námitku mi zamítli a vyměřili pokutu 6000 korun, která prý podle názoru správního orgánu odpovídá závažnosti správního deliktu, způsobu spáchání a rozsahu jeho následků. (Nulových následků, doplním pro lepší přehlednost.)

Konec? Ještě tomu něco chybí, že? A co první příběh, jak ten se vyvinul.

Setkání s prací ČOI mě rozhodilo. Kdyby mě napomenuli, že tam mám nějaké drobné formální nedostatky, které jsem vlastně ještě předtím napravil, a poslali mě domů a věnovali svůj čas a energii nějaké skutečné práci, asi bych nad tím „prvním příběhem“ znovu jen mávnul rukou. Ale ohromili mě tak, že jsem jim poslal podnět, ve kterém jsem svou zkušenost stručně popsal.

Odpověď přišla. A byla svým způsobem zajímavá. Nic (k věci) se v ní neříkalo, než, že je třeba rozlišit druh právního vztahu a v závěru, že v případech, kdy obě ze smluvních stran jsou podnikatelé … nemá Česká obchodní inspekce dozorovou pravomoc.

Odkud vzali, že já kupuji (vánoční) dárky jako podnikatel; tím spíš, že podnikatel vůbec nejsem? Odkud vzali, že jsem chtěl, aby nějak pomohli mně jako zákazníkovi??

Nevím. Zřejmě to nevědí ani oni – ale mají hotovo.

Jak snadné...

Ono totiž řešit nějaký skutečný problém, postihnout nějakého podvodníka, to dá práci – kdežto vyseknout pokutu za porušení důležitých povinností, to je pohodička, to jde samo.

Takže jaký je závěr? Jaké ponaučení?

Na webu píše ČOI dále také, že bylo uloženo téměř 900 pokut v celkové výši přes 4,3 milionu korun.¹ To je necelých 4 800 korun na pokutu. Zřejmě tedy velká část těch provinění byla ještě méně „závažných“, než ono mé porušení důležitých povinností. Jde to vůbec? To je jedno; podstatné je, že pokuty byly uloženy – a zřejmě i vybrány. Možná i s bonusem pro exekutory; na prostý lid musí být přísnost, to věděla už vrchnost za nevolnictví. A také k tomu měla svědomité úředníky.

Svoje zkušenosti s úřednictvem popsalo hodně lidí, kterým – kdo ví proč – bezmála splývají slova „blb“ a „úředník“. Nedovolil bych si napsat, že jsem se na České obchodní inspekci setkal s právě takovými úředníky. Ale kdybych si to dovolil, napsal bych to. S upřímným potěšením .. nebo spíš zděšením.

Takže teď budeme obtěžovat správní soud a já je budu přesvědčovat, že pokud je přímo v zákoně uvedeno, že neupozorní-li prodejce na možnost odstoupit do 14 dnů smlouvy, prodlužuje se lhůta na tři měsíce – a nejde tedy rozhodně o nesplnění důležité povinnosti; stejně jako není možné tak chápat neuvedení mailu tam, kde jde o osobní web se všemi osobními údaji autora; stejně jako není možné trestat nesplnění povinnosti ve vztahu k zákazníkovi tam, kde žádný zákazník neexistuje (natož pak postižený) .. a tak dále.

A až se dozvím rozhodnutí, tedy až budu vědět, jestli rozhodoval soudce-úředník, nebo soudce s rozumem, podělím se o svou zkušenost znovu tady.

Když utře úřad, budiž to povzbuzením pro podobně postižené; a pokud si vytřou se mnou, budiž to výzvou – jednou to prostě vyjít musí, jednou se tu dunící hráz provalit podaří.

Chce to jen houšť - a větší kapky!

1Zdroj: http://www.coi.cz/e-shopy-2012-nekale-obchodni-praktiky-vedou-nc628