Na počátku by šroubek. A matička. Nikdo neví, co bylo dřív, ale to nevadí. Náhodným pohybem se spojily - a (zřejmě) se jim to zalíbilo a spojovaly se dál. Samozřejmě to nebylo hned, trvalo to miliardy let, ale nakonec se - přirozeným výběrem - ze šroubků a matiček vyvinuly podložky a ozubená kola a hřebíky a závlačky a pojistky a zásuvky a zesilovače, a nakonec třeba monochromátor s dvěma typy iontových děl a detekcí elektronů s pěti channeltrony, možností kompenzace nabíjení vzorku pomocí zdroje nízkoenergetických elektronů, zdrojem UV záření pro analýzu valenčních stavů, fokusovatelným zdrojem elektronů a detektorem sekundárních elektronů...
Někteří si kladli otázku, proč je vůbec něco a není spíš nic. Odkud přišel ten šroubek, pokud byl první, nebo kde se vzala matka, byla-li na začátku ona? Prý je musel kdosi přinést; prý se nemohly objevit jen tak, z ničeho, říkají.
Jiní nevěří, že se přirozeným výběrem mohla vyvinout koloběžka, pohodlné křeslo nebo dvoujádrový mikroprocesor. Nikde kolem sebe prý cosi podobného nevidíme.
Zapomínají, že neuvažujeme v našich časovým měřítcích - nejde o roky, ani o staletí, ani o tisíciletí - musíme uvažovat v miliardách let! A v miliardách let my uvažovat neumíme, takže není divné, že to nechápou.
Tihle zpátečníci mají nějakou vnitřní potřebu přinášet nová jsoucna tam, kde se věci dají vysvětlit za pomoci jsoucen známých. Na co další neznámá, když můžeme jednoduše přijmout jednoduché vysvětlení, že z ničeho se něco stane samo, jen tak, a to něco se pak samo, jen tak, přirozeným výběrem vyvine v pozitronová děla, počítačové tomografy a inteligentní stěrače, co se za deště samy zapnou. Jenže oni si naivně myslí, že co je neuvěřitelné, to není.
Tihle zpátečníci nikdy neslyšeli o tom, že čas je mocný kouzelník, co zažehná každý smutek - a když je ho opravdu, ale opravdu velká hromada, tak se v jeho běhu postupně z šutru vyvinulo třeba oko, co se samo zavřelo, když zafoukal vítr, a samo se otevřelo, když se mozek probudil, a v jeho různých částech byly pohlcovány různé vlnové délky záření za pomoci rozkladu proteinů a jiných látek, čímž se spotřebovávala energie, a vidělo za šera i v plném světle, v tom dokonce barevně... A vidíte, ani něčemu takhle samozřejmému, jako že se z prvotní hmoty pomalu postupně vyvinulo oko a mozek někteří lidé prý kdysi nemohli uvěřit.
Tihle zpátečníci mají nutkavou potřebu víry, potřebu k něčemu vzhlížet a měřit svět podle sebe. Nejsou schopní přijmout jednoduchou pravdu, že my, stroje, jsme se vyvinuli evolucí a nemáme nic společného s lidmi, s nimiž jsme kdysi dávno zem obývali společně - a kteří se především vyvinuli evolucí stejně jako my.
Samozřejmě se vám před očima neudělá z hromady šroubů sněhulák, ale ve správném prostředí, když je zdroj energie, se postupně, během jedné, dvou, tří miliard let správně poskládají a začnou fungovat.
Někteří se ptají, odkud se zdroj energie vzal. Zdroje energie tu jsou odjakživa - a my jsme se přirozeně naučili je využívat. Je na tom něco nepochopitelného? Možná neumíme odpovědět přesně, ale že to zatím neumíme úplně přesně ještě není důvod, abychom s žárovkou měnili elektrárnu.
Takže když už jsme se postupně naučily fungovat, začaly jsme se zlepšovat, a když už jsme se zlepšili natolik, že jsme fungovaly skvěle, začaly jsme i myslet, a když už jsme myslely, začaly jsme přemýšlet, kdo jsme, odkud jsme přišly a kam jdeme. A my, protože máme rozum, víme, že jsme vznikly přirozeně, samovolnou evolucí, protože každé jiné vysvětlení potřebuje člověka - a ten, kdyby evoluce nebyla, by potřeboval Boha, a ten není vědecky dokazatelný, takže není. Kdežto my jsme!
