Hanka, Jirka, Majka, Zdeňka… volební lídři, kandidáti, možná budoucí politici.
Většina z nich má mnohé společné. Jejich dosavadní práce je pro ně neuspokojivá. Buď mají neprosperující firmu. Špatně placenou práci, nebo žádnou. Práce je nebaví a štěstí si představují jinak a jinde.
V politice vidí dobrou existenci, zdroj příjmů a kontaktů, o kterých si doposud nechávají jenom zdát.
Konečně říkají si Ti, co v ní už jsou. Už aby to bylo, přejí si Ti, co by tam zanedlouho být chtěli.
Někteří se touží stát manipulátory a ovlivňovat chod politického dění i nedění. Co na tom, že odboru do kterého budou případně dosazeni, vůbec nerozumí.
Ztratí se to. Takových je tam víc.
Hlavní je vidina peněz. A to jim politická kariera splní. Je jen málo kandidátů, kteří mají slušně placenou práci, prosperující firmu. Většina, která to má se o politiku sice zajímá, ale neangažuje se v ní. Říkají si, že to nemají zapotřebí.
Do politiky se v současné době hrnou Ti, kteří si chtějí vydělat, protože se jim to doposud „civilní“ prací nepodařilo.
Usmívají se na nás z billboardů a slibují možné i nemožné.
Pohrávají si s námi.
Někteří jim jejich slogany z těch vyretušovaných tváří i věří.
Věří jim, že to myslí vážně a upřímně. Nezištně.
Co na tom, že někteří jsou kandidáty neustálými. Jednou vlevo, podruhé ve středu a příště? Zase někde jinde. Hlavně kandidovat dokud to s některou stranou nevyjde. Je jedno s kterou.
Jednou se to musí povést!
Hanka, Jirka, Majka, Zdeňka …si to přejí také. Pepovi se to už přece povedlo a jak se má dobře. Z nikoho a z ničeho se z něho stal pan Někdo. A nouzí už rozhodně netrpí.
Pokud se budou neustále hrnout do politiky lidé, kteří v ní vidí jenom zdroj svých příjmů, bude to vypadat jako dosud a ještě mnohem hůř.
Hanka, Jirka, Majka, Zdeňka i Pepa si konečně politickou karierou vydělají a život půjde dál ve starých zrezivělých kolejích.
