Tak jo, řekl si Petr. Vezmu Marušku na oběd. Bude mít určitě radost. Už dlouho spolu nikde nebyli.
Protože je mužem činu, neotálel a hned jí zavolal. Sice mu podle jejího hlasu připadalo, že ona nesdílí jeho nadšení, ale možná to je jen jeho domněnka.
Přemýšlel, kam ji vezme. Na sushi. Má ho ráda a doma ho udělat neumí. Ještě ho napadlo, že by jí v nejbližším květinářství mohl koupit kytku. Bude koukat, Maruška. Sám se pochválil, kolik dobrých nápadů ho dopoledne napadlo.
Čekal na ni s kyticí růží. Pravda, velkou fantazii při výběru květin nemá. Prodavačka v květinářství ale vypadala, že se ještě neprobrala po včerejším mejdanu, takže od ní radu čekat nemohl.
Připadal si jako na první schůzce. A to je už hodně dávno, kdy na Marušku čekal. Tenkrát nepřišla. Spletla si den. Myslel si, že o něj nemá zájem. Byl do ní zamilovaný až po uši. Celou noc nespal a vyčítal si, že něco pokazil.
Nepokazil. Všechno se vysvětlilo a za rok byla svatba. Je to už patnáct let. Má ji rád. Je nejlepší ženou jeho života, o tom za ty roky ani na minutu nezapochyboval.
Tentokrát přišla. Sice se netvářila příliš nadšeně, ale nepřikládal tomu velký význam.
Vybrali si oba jiné sushi menu. V tom jeho bylo dokonce sushi s vepřovým masem. Světe div se, co Ti naši spoluobčané nevymyslí, ve snaze přizpůsobit se českým poměrům. Opravdu bobek rýže, na tom plátek vepřového masa, a to všechno svázáno tenkou řasou nori. Další inovací možná bude místo sojové omáčky a wasabi mistička se zelím. Maruška podotkla, že je to hnus. Ale přece jim dva takové kousky z celého menu nepokazí náladu, pomyslel si.
Když dojedli, Maruška se na Petra významně podívala. „Tak co mi chceš říct“? Koukal na ni, nechápajíc, o co jde. Asi ji zapomněl říct, že ji má rád. „Sluší Ti to“, řekl, a když chtěl pokračovat ve svém láskyplném vyznání, Maruška mu skočila do řeči. „Ty někoho máš, já jsem to tušila, oběd, kytka, já blbá, mělo mě to napadnout, dělal jsi ze mě… Koukal na ni a ani se nesnažil její monolog přerušit. Byla tak pohlcena vlastními slovy, že to ani nemělo cenu. Na řadu přišly výčitky i pláč. Kroutil nevěřícně hlavou, nechápajíc ženskou logiku ani myšlení.
A pak, vezmi svoji ženu na polední menu!
Už raděj ne.
