Táhli, táhli, ale …chuťová pohádka trochu jinak

Zasadil dědeček řepu…  Znáte pohádku o veliké řepě? Patřila mezi moje oblíbené, když jsem byla malá.

S napětím jsem čekala, jak to dopadne. Když se jim podařilo společnými silami řepu vytáhnout, smála jsem se a tleskala rukama. Ještě ke všemu se o to zasloužila myška. Chápete?  Pro malou holku zcela nepochopitelné. Vůbec mě nenapadlo, co by s tou řepou dál mohli dělat.

Uplynula spousta let a řepa mi vymizela z paměti. Chodila jsem kolem regálu, kde ji prodávali ani jsem si jí nevšimla. Co taky s ní? Malá, ne zrovna lahodně vypadající. Taková špinavá, šedivá ušmudlaná myška v neživé podobě.

Až jednou v Německu. Ani nevím, co mě to napadlo. Červená řepa v igelitovém pytlíku, oloupaná, předvařená. Hezky vypadající. Vzala jsem ji do ruky. A nejen to. Dala jsem si ji do košíku. Doma jsem ji rozbalila. Nakrájela na slabé plátky a ochutnala.

Pamatujete si ještě, jaké pocity jste prožívali, když jste potkali lásku na první pohled? Tak podobné pocity jsem prožívala já. Ta chuť, ta lahodnost, to vnitřní opojení. A to všechno způsobila červená řepa.

Nakrájela jsem ji na slabé plátky, pokapala olivovým olejem, krémovým balsamicem.  Druhý den jsem přidala rukolu.  Třetí den kozí sýr.  A pocit? Nezapomenutelný.  Nemohu bez ní žít!

Postupně jsem svoje recepty s láskou zvanou červená řepa  zdokonalovala.  Inspirovala jsem se nejen svojí fantazií, ale i jinde.

Když jsem například poprvé vstoupila do kavárny  Le caveau na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze mezi všemi delikatesami, které jsou tam vystaveny, mě  zaujala miska červené řepy s kozím sýrem.  Tu chuť bych Vám přála zažít. Teplá řepa s lahodně lehce rozpuštěným kozím sýrem a k tomu francouzské víno Bourgogne Aligote.

A tak mojí nejčastější večeří je právě červená řepa s kozím sýrem a rukolou. Jak ve studené nebo teplé podobě.  Ať už nakrájená na tenká kolečka nebo jemně nastrouhaná.  Jednou s kozím sýrem, podruhé s tuňákem nebo okurkou.  Někdy s křenem. Fantazii se meze nekladou. Vždy ale zakapaná olivovým olejem, citronem nebo tuhým balsamicem.  S rukolou nebo bazalkou.

A oběd? Nedělní?  Samozřejmě červenořepový krém. A jak na něj? Zabalíte červenou řepu i se slupkou každou zvlášť do alobalu, zrovna tak jednu bramboru. Necháte péct nejlépe hodinu a půl v troubě. Vyndáte. Oloupete. Nakrájíte na kostky. Nakrájíte cibuli, trochu zázvoru a dáte na olivový olej. Nalijete trochu vody a dusíte. Až je všechno měkké rozmixujete na hladko. Přilijete vodu podle toho, jak chcete mít polévku hustou. Přidáte česnek.  Osolíte, opepříte, přidáte šťávu z vymačkané půlky citronu a bazalku. Pokud chcete, můžete přidat podle chuti kysanou nebo normální smetanu. Kdo chce tak místo smetany kokosové mléko. Já osobně nepřidávám nic. Chci si co nejvíc vychutnat svoji řepu. Na talíři si ozdobím krém čerstvou bazalkou.

 A jím. Moje chuťové buňky šílí a já jsem nad míru spokojená.

Vzpomínáte si ještě na tu pohádku? Kdo by to byl řekl, že to tak hezky začalo a tak hezky to končí.

Co na tom, že táhli řepu cukrovku. Klidně mohli táhnout červenou, protože chuťová pohádka tomu odpovídá.

Táhli, táhli…. Co myslíte? Ještě že ji vytáhli.

Tak dobrou chuť a příště třeba z jiného soudku.