Střízlivá mezi opilými

Šla na večírek zcela dobrovolně.  Věděla, že ji čeká v noci cesta domů autem.                                                 .

Nemusela za každou cenu pít a tak ji to nevadilo.  Nebo spíš myslela, že ji to vadit nebude.

Večírek se rozjížděl pomalu. Byla to vesměs nuda od začátku. Probrala se rodinná témata, zážitky ze života, politika.

Začaly se hrát hry. Vlastně jenom jedna hra.  Karty. To byla pro ni nezáviděníhodná situace.  Karty nesnášela.  Aby nekazila partu, připojila se.  Hrálo se i prší, které neměla ráda už v dětství.

Množství zkonzumovaného alkoholu vzrůstalo.

Řeči nabíraly na intenzitě odpovídající přímé úměře vypitého.

V jedenáct někteří definitivně odpadli.  Ti co zůstali,  se do ní začali navážet.  Obrnila se trpělivostí.  Snažila se o diskuzi.  Zpočátku ji to i šlo. Vydržet být nad věcí.

Pak nevydržela.  Chtěla za každou cenu pryč.  Kroutila hlavou nad těmi bláboly a nesouvislými výkřiky.  Dívala se na potácející se těla a bezduché rozhovory o ničem několikrát se opakující.

Kdyby se aspoň tančilo,  pomyslela si.

Nic z toho se nekonalo.

Odjela.  Oddychla si.

Naštvaná.

Na koho vlastně?

Jedině na sebe.

Ponaučení pro příště.

Střízlivá mezi opilými?

Už nikdy víc!