Stáří? Strašná etapa.

Klid, pohoda, životní moudrost, zkušenosti. Odrostlé děti. Čas pro sebe i pro ostatní. Realita, ideál nebo snad pohádka?

Z toho všeho vyjmenovaného se mi jeví jako reálná, za ty roky získaná životní moudrost a zkušenosti. Ty vám nikdo nevezme a ty fakticky máte.

Vím, že pro mnohé můj blog  nebude optimistickým čtením. A tak vy, kteří jste rozhořčeni už teď, prosím nečtěte. Nemusíte se mnou samozřejmě souhlasit a zbytečně byste se rozčílili v diskusi. A zbytečné rozčilování už vůbec v dnešní uspěchané době nemáte zapotřebí, škodí zdraví. A stáří už vůbec neprospívá.

Stáří. Přichází mrcha plíživě. Jen tak samo sebou například v podobě vetchozrakosti už po čtyřicítce. Prostě nejdřív trochu špatně vidíte. Nemůžete přečíst ta malá miniaturní písmenka, poté větší v podobě záruční lhůty na jogurtu. Což vás samozřejmě znepokojí. No a nakonec se už bez brýlí ani nepodepíšete.

Pozorujete- li se v zrcadle, zjistíte, že vaše postava se taky „trochu“ změnila. U některých se „malinko“, víc zaoblila.

Není divu. Už se vám nechce tak často chodit, cvičit, běhat. Chcete mít svůj klid. Proč taky ne.

S podivem zjišťujete, jak se zadýcháte při výšlapu do schodů.“ To snad není možný“ klejete sami nad sebou. Věřte, že je.

Později se zadýcháváte i při zavazování tkaniček. To už neklejete, protože v tom předklonu a s krví v mozku na to nemáte ani sílu.

Taky nejprve zlehka, později dost hodně cítíte svoje klouby, páteř. I jiné orgány o sobě dávají vědět.

Dokonce i ty, o kterých jste ani donedávna nevěděli, že existují.

Některé naopak o sobě přestávají dávat vědět. To jsou ty, o kterých jste naopak donedávna věděli, dělaly vám radost a byly vaši chloubou. To nesete s velkou nelibostí.

Váš léta nízký tlak se postupně mění na vysoký. A vaše krevní testy se pozvolna vzdalují normálu.

U životního partnera si zopakujete stupňování přídavných jmen. Je nudný, nudnější, nejnudnější.

Mnozí z vás by se chtěli věnovat koníčkům, na které doteď neměli čas. Chtějí, cestovat, malovat, budovat, číst… Leč při pohledu na cenu vysněného a své úspory se o ně pokoušejí mdloby, mnohdy zcela adekvátně věku infarkt. Truhla zeje prázdnotou a oslíček se ne a ne otřepat.

Zakopaný poklad i přes veškerou péči o zahradu ne a ne najít.

Stát se o vás postará. Nepostará. To byl vtip.

Pokud jste se o to doteď sami nepřičinili, budete na tom ještě hůř.

A tak vězte.

S životem se nedá nic jiného dělat jen ho přežít. Je sice všelijaký, ale váš. Jaký si ho uděláte, takový, ho máte.

A stáří?

Poslední životní etapa. Upřímně? Žádná sláva.

Celý život jste se honili? Čekáte za to odměnu, vděk? V tom případě čekáte ve špatné čekárně.

A tak, hlavně zdraví, životní optimismus a pevné nervy.