Jak kdo

Moje čekárna nebyla ta špatná.

Znáte ten Werichův citát o stáří?

Zde je: "Stáří je svinstvo. Ale je to jedinej způsob, jak tady na tom světě ještě chvilku pobejt."

Já si ze stáří vrásky nepřidávám.

Mám spokojenou rodinu kolem sebe, zatím jsem zvládla i přibývající nemoci, ale nestěžuju si. Ono to všechno přichází plíživě, jak jste napsala, tak se s tím vyrovnávám postupně. Jsem hodně optimitická povaha a to mi pomáhá.To, že stále něco hledám, klíče, peněženku, kde jsem odstavila vozík v marketu je už takový folklor. Že si nevzpomenu, co jsem dělala včera, také, ale za to si vzpomenu, co bylo před třiceti léty. Detailně. Žiju a užívám si to den po dni. Neplánuju příliš, beru to, co přijde.

Každý

Každý věk má své výhody a nevýhody. Tak to neřeším a hledím užívat těch výhod.

Mladost je radost!

" A k stáru jen když prdy jdou "- , říkával kdysi můj děd. Když jsem to nedávno  řekl  svému

" obvoďákovi", odvětil : " A víte, že je to pravda !"

Jsem blíže tomu stáři než

první polovině života. a spíš to vidím tak, že jde dost o úhel pohledu. Takové to známé o polpoplné či polprázdné sklenici. Další poznatek je ten, že očekávání.. ničí vztahy, ale i vnímání žití.... Tak raděj žijme, neodkládejme a nečekejme.. Abychom záhy nezjistili, že nebylo vlastně na co...

No k smíchu to není, ale co zbývá

ráno hledáte brejle, zuby po čase ještě hůl, teprve potom můžete vstát

Re: No k smíchu to není, ale co zbývá

Pokud člověk nakonec vstane, je to pořád dobrý.