Slečna Závist, Hysterie i Amnestie

Tvář zakrytá závojem z černých pavučin. Má krásu, moc i slávu.                                                            .

Ovládne Tě ani nevíš jak. „Dám Ti, co chceš“ slibuje věčně a nekonečně. Necháš se zlákat a vlákat do jejich sítí jako většina? Dej si pozor člověče. Je zrádná, svůdná a nekompromisní.

Závist. Slečna závist.

Bude s Tebou denně. Na každém kroku. A nekonečně.

Naučíš se závidět cokoli, kdekoli a komukoli.

Červenou sukni, bílý dům i černé auto.

Život i smrt.

Manžela, manželku.

Dceru i syna.

Korálky, obrázky i NIC.

Hlavně, že je. S Tebou. Závist.  Cítíš se s ní přece bezpečně? Člověče.

„Já chci jen žít, jak žít se má“ voláš, křičíš a …

Hysterie. Slečna Hysterie.

Přišla v pravou chvíli. Čekal jsi ji?

Zaslepen závojem z černých pavučin.

Přišla přece vhod.

Šílíš, vztekáš se a bouříš.

Proti čemu, člověče?

Proti všemu.

I sám proti sobě?

Červené sukni, bílému domu a černému autu.

Hlavě státu.

Závidíš?

Volnost, svobodu a benevolenci rozhodnutí. Názor někoho o něčem a o někom.

Závidíš?

Nepřeješ. Naopak přeješ si, aby to s ostatními  špatně dopadlo.

Sice tomu nerozumíš, ale to nevadí.

Hlavně nikomu nepřeješ svobodu a volnost, přestože o tom nevíš nic, zhola nic. Jsi soudcem lidských osudů i neštěstí.

Amnestie. Slečna Amnestie.

Přichází.

Je Ti nesympatická?  Není zahalená do závoje z černých pavučin, není pro Tebe krásná a nevěříš ji.

Člověče, jsi zaslepen.  Závistí a Hysterií.

Otevři oči, volně se nadechni a buď svůj. Zkus to, aspoň na malou chvíli.

„ Modrému mráčku volnost závidím a to věc je zlá…“

A pro Tebe, člověče dneska neodpustitelná. Už to sám totiž neumíš.

Ovládla Tě.

Slečna Závist i slečna Hysterie.

Lituju Tě.