Prosecco, Aperol a kousek Sicílie v Praze

Přešlapuju na náměstí Jiřího z Poděbrad a pevně doufám, že v nejbližších minutách nezačne pršet. Čekám na kamarádku Jitku, která je kávovou gurmánkou a tak je jasné, že cílem našeho setkání bude nejbližší kavárna.

První kapky deště na sebe nenechávají dlouho čekat a tak se jdu schovat do obchůdku Casa Nostra, který tam není až tak dlouho.  Dýchne na mě příjemná atmosféra obchůdku s italskými, především sicilskými delikatesami. Malý o to víc příjemný obchod s domácí ciabattou, grissini, sýry, prosciuttem, olivami …  Jsem překvapena. Obchůdek má totiž i druhou část kde jsou kromě delikates i tři stolky, které nejsou zvenku vidět.

A tak je místo pro setkání jasné. Rozhlížím se kolem sebe obklopena olivovým olejem, vínem, pestem i těstovinami. Sicílie na mě přímo dýchá a tak si zavzpomínám na svou cestu na Sicílii rychlotrajektem z Malty. Promrzlá z klimatizace na trajektu vystupuju, čekám s ostatními lidmi na bus, který nás zaveze do Taorminy. Malého městečka na východním pobřeží Sicílie. Rozmrzelost z trajektu je ta tam při pohledu na kouzelnou zátoku a procházku malebným městem nad mořem, které mě učarovalo na první pohled.

Kavárny, pizzerie, butiky.

A ta káva. Jedna z nejlahodnějších jakou jsem kdy pila. Usmívám se při té vzpomínce na tu pohodovou atmosféru s příjemně teplým počasím. Z mého rozjímání mě vyruší Jitka. „Mezi těmi dobrotami jsem Tě ani nemohla najít.“ zavtipkovala.

Dáváme si espresso. Čekám na výraz mé spolusedící kávové specialistky. Já mám totiž jasno. Jedna z nejlepších káv, které jsem za poslední dobu pila. Když jsem viděla i slastný výraz Jitky bylo mi jasné, že ani ona nemá výhrady. Co bych si tak ještě dala, přemýšlela jsem. Kamarádka si dává Prosecco a já poprvé v životě ochutnávám Aperol Spritz. Znala jsem název nikoli obsah. A tak popíjím likér Aperol spolu s Proseccem, sodou a plátkem pomeranče. Hořkosladká chuť, přesně taková jakou je i život sám. Hořkosladký.

Ochutnávám i sicilská rajčátka, na která se celou dobu před sebou dívám, přezdívaná „ býčí srdce“. Sice nejsou krásná na pohled, ale chuťově jsou naprosto nepřekonatelná. Je z nich cítit slunce a s chutí rajčat prodávaných u nás nemají pranic společného.

Jsem spokojená. Otočím se a při pohledu z okna bych tak ráda v dálce viděla moře a cítila rozpálenost chodníku.

Bohužel. Celou moji seanci narušuje proud vytrvalého deště a studený závan vzduchu.

A tak jsem si aspoň zpříjemnila studený červnový víkend krásnou vzpomínkou na místo, na které bych se chtěla ještě alespoň jednou podívat.

 Trocha Sicílie v Praze mi zlepšila náladu v tom netypicky ošklivém červnovém počasí a možná, třeba i Vám.