Pohlreichův papoušek

20.9.  jsem napsala blog „ České restaurace? Často běs a mnohdy hrůza.“  ( http://saskova.blog.idnes.cz/c/210972/Ceske-restaurace-Casto-bes-a-mnohdy-hruza.html ) To jsem si početla!

Abych to upřesnila, pročetla jsem si všechny diskuze pod svým blogem. A že jich bylo. Vesměs negativních.

Pro mnohé jsem byla snobkou, blbkou, všeználkem i neználkem.

Byla jsem dotazována proč „lezu“ do tuzemska a ne do ciziny když jsou tam restaurace podle mně tak úžasné.

Vzhledem k tomu, že jsem se tady narodila a bydlím tady „lezu“ prostě i sem. Vždycky s nadějí. A jak se říká, ta umírá poslední.

Jsem ráda, že můj blog rozvířil vlnu diskuzí, názorů, polemik.

Nejvíc mě ale zaujal čtenář, který mě nazval Pohlreichovým papouškem.

Na pořady Zdeňka Pohlreicha se dívám ráda. Snažím se na ně dívat pravidelně.

Vaření je mým koníčkem a tak se nechávám inspirovat i poradit.

Od té doby, co se totiž na jeho pořady dívám, jsem ve svém kuchařském umu, nejméně o třídu výš.

Vařím s větším rozmyslem. Nemíchám koření páté přes deváté. Používám hodně čerstvých bylin.

Ještě víc než dřív se zajímám o to, co nakupuju i kde.

A tak kopíruju, papouškuju.

Jdu ve svém amatérském kulinářství dopředu a oceňují to i moji strávníci.

Takže panu Pohlreichovi patří mé poděkování.

Sebekriticky se necítím být snobkou, blbkou, všeználkem ani neználkem.

Pohlreichovým  papouškem, však zcela určitě a ráda.