Nepotřebuji botox ani plastiku. Ráda jím!

Při pohledu do zrcadla zjišťuji, že ze mě anorektička ani bulimička nebude.                               .

I když v předškolním a raném školním věku jsem k tomu neměla daleko. Krupicová kaše mi do krku moc nelezla a maso jsem potají plivala pod stůl. Zejména hovězí, které by mi i tak zůstávalo mezi zuby, jsem raději rovnou vyplivla. Nechutnala mi ani hovězí polévka s mastnými oky, na které se pak v lednici udělala neuvěřitelně odporná krusta.

Měla jsem problémy i s kakaem a to zejména při pohledu na odporný škraloup. Takových jídel bylo víc a tak jsem jedla nerada a málo. Z mnohých jídel se mi dělalo špatně.

„Když nebudeš jíst, půjdeš do sanatoria“ slýchávala jsem. Sanatorium?  Sice jsem nevěděla, co to znamená, ani co by mě tam čekalo. Raději jsem nějaké jídlo do sebe nasoukala.

Postupem času se můj postoj k jídlu začal měnit. Radikálně.  Byl čím dál pozitivnější. Objevovala jsem stále nové chutě i kombinace jídel. Bavilo mě vařit i jíst, až se z toho stal jeden z mých největších koníčků. Z obojího.

A je to znát! Dneska už by nikoho ani z legrace nenapadlo vyhrožovat mi sanatoriem. Pravdou je, že ani dnes bych nepozřela krupicovou kaši, mastnou hovězí polévku ani kakao.

Za to maso už dávno neplivu pod stůl ani jinam. Jídla si nesmírně užívám i vážím.

Sebe raději nevážím. Alespoň se nestresuju pohledem na váhu. Jsem ušetřena hroucení se, jestli mám v pondělí o dvě kila víc než v pátek.

Při pohledu do zrcadla se nehroutím z přibývajících se vrásek. Tvář mám vypnutou a „naducanou“ jako po botoxu.

 Na plastiku také nemusím. Silikony nahrazují kila.

Kůže je vypnutá a to opravdu všude. Některé partie zvětšené a to i  bez pomoci plastického chirurga.

Jídlo je pro mě téměř posvátným rituálem. Jím zdravě a chutně. Neodpírám si ani dostatek pohybu.

Anorektiček, botoxových i silikonových „ krásek“ je mi často líto. Kdyby se raději dobře najedly, byly by klidnější a poznaly by i jiné požitky v životě než honbu za leckdy pro ně nesmyslnou dokonalostí.

Jejich „ chrastící“ kosti by byly nahrazeny „ nechrastícími“ od pečlivě dojedených pečených či grilovaných kuřat, kachen nebo pstruhů.

Radost ze života je pro mě spojena i z radosti z dobrého jídla a pití.

Nepotřebuji botox ani plastiku.

Protože ráda a dobře jím!

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Miroslava Šašková | pondělí 8.10.2012 7:48 | karma článku: 15,08 | přečteno: 775x