Mach? Jasně, Mach.

Šebestová vyhazovala ze schránky volební letáky. Pečlivě je rovnala, aby je mohla donést do sběru.

Lezly jí na nervy ty ustavičně trapné slogany o tom, jak bude všechno zadarmo, jak se o všechny a o všechno postará stát. Na gentlemanství si mezi sebou opravdu jednotlivé strany nehrají. Házení špíny jeden na druhého, urážky, to by jim šlo hodně dobře. Aby taky ne, upoutat a spoutat do svých spárů některé voliče, dá velkou práci, ale pak to stojí za to.

Šebestovou otrávil i spor známého režiséra o tak stupidní a uši rvoucí cajdák METELESKU. Málem z něho dostala zánět středouší, protože jako absolventka celého cyklu hry na klavír a zpěvu v Lidové škole umění nabyla dojmu, že se autor písně zbláznil a voliče považuje za nenapravitelné debily, kteří skousnou mimo jiné i jeho falešný zpěv. „Já teda ne,“ říkala si v duchu Šebestová a text písně si přetransformovala, takže jí v uších znělo Metelesku blesku, už nechci žít v česku!

Do toho jí volala kamarádka zásadní informaci ze svého putování po řeckém Rhodosu a ta byla, že na jedné straně ostrova fouká, zatímco na druhé vůbec. Tady fouká, a to všude. Taková zvláštní nepříjemná politická směsice větrů všeho druhu. Co bude, až přestane, nikdo neví.

Hromada letáků se právě Šebestové vysypala na zem. Sebrala je do krabice. Svobodní. Vykoukl na ni Mach a jeho Strana svobodných občanů. “To snad není možný,“ zajásala. Mach, její spolužák ze 3.B. ZDŠ.

Kluk jeden, jak se usmívá. Sympaťák. K nikomu se nelísá, nikomu se nepodbízí a jeho názory jsou pořád konzistentní. “Jedinej slušnej  politik za kterýho bych dala ruku do ohně.“ A plno lidí ani jeho stranu nezná. Asi právě proto, že se nikam nerve, nepere se a nefackuje. Musí to hned zavolat Horáčkovi a Pažoutovi, aby ho volili. Kam jen zmizelo to utržené sluchátko? Kdyby ho našli, tak by ho donesli Machovi a on by mohl realizovat všechno to, co má ve svém programu.

Mach je svůj s dobrými názory i programem a proto ho budu volit.

Mach? Jasně. Mach.

Podotýkám, že Šebestová, Horáček, Pažout ani autorka tohoto blogu nejsou členy Svobodných občanů, prostě „jen“ jeho sympatizanty.