Marek přišel domů a uviděl tu spoušť. Nádobí povalující se na kuchyňské lince. Vysavač o který zakopl v předsíni. Na sedačce pohozené spodní prádlo.
„Eliško „ zavolal. Nic. Nebyla doma a nebylo to poprvé. Kam doprčic pořád chodí. Vrtalo mu hlavou už delší dobu.
Koukal na její visící kabát a kabelku přehozenou přes židli. Ne, nebude to dělat. Je to trapné a ponižující. Zastyděl se sám před sebou, že ho to vůbec napadlo. Prohrabávat cizí věci.
Pustil si televizi. Nemohl se soustředit. VIP prostřeno. Uvědomil si, že má hlad.
Otevřel lednici. Vypadalo to, že vykoupili zelinářství. Papriky, rajčata, okurky, citrony, kopr. Zase ji zavřel.
Vypadá dobře poslední dobou, mihlo se mu hlavou. Eliška. Náhodou je dobrou kuchařkou. Nechápe co se s ní poslední dobou děje. Uvědomil si, že asi trochu zhubla. Trochu dost. Není nemocná? Nezeptal se jí. Vlastně se o ni moc nezajímal. Přijde domů, sedne si, pustí si počítač. Pracuje a pak jde spát. Eliška má svoje činnosti a tak vlastně ani neví, co celý večer doma dělá.
Co když je opravdu nemocná? Napadlo ho.
Vzal telefon. Volaný účastník je dočasně nedostupný. Ozvalo se na druhém konci.
Byl rozladěn. Nechtělo se mu sedět v prázdném bytě. Šel se projít. O několik bloků dál uslyšel hudbu, která se řinula po celé ulici. Když přišel blíž, uviděl velkou ceduli. „ Lepší než doma úklidem, potěšte své tělo pohybem“. No, tak to se jim povedlo. Fit studio Harmonie.
Kroutil hlavou a pak ji zahlédl. V hloučku vycházejících z fit studia, v družném rozhovoru. Eliška, je to ona? Ne, nespletl se. Přece pozná svoji ženu.
Tak teď už mu to je jasné. Nepořádek, neuvařeno. Harmonie. To je teda harmonie. Kdo tohle vymyslel. Chlap určitě ne.
Schoval se za nejbližší roh. Ještě by si myslela, že ji přišel sledovat, kdyby ho zahlédla.
Šel pomalou chůzí za hloučkem „sportovkyň“
Celou cestu mu zněl v uších slogan.
Lepší než doma úklidem …
