Kráska v nesnázích našla milence. (2.díl)

Když skončila moje internetová seznamovací anabáze, zařekla jsem se. Už nikdy víc! Ale otrnulo mi. Internet jsem sice nechala na pokoji, myšlenku na seznámení nikoli. Nakonec jsem se opravdu seznámila. Na místě, na kterém bych to nikdy nečekala. V sauně.

Vlastně to bylo wellness, jehož součástí je i sauna. Obalena prostěradlem vstoupila jsem do prostor, které skýtají páru, vířivku i saunu. Vzhledem k tomu, že bylo dopoledne, lidí tam bylo jen pár. „Aspoň  budu mít klid“, pomyslela jsem si. Relaxovala jsem, přemýšlela o životě. V tom jsem ucítila jeho pohled. „Je to tady příjemné“ konstatoval. A tak začal náš rozhovor a vlastně i náš vztah.

Vilém, tak se jmenoval. Byl rozvedený, pohledný, příjemný, inteligentní. Prostě muž jakého jsem si představovala. Nevadilo mi na něm vůbec nic.

Scházeli jsme se tajně a často. Telefonovali jsme si ještě častěji. Připadalo mi, že mám mobil nadobro přilepený k uchu. Vstávala jsem s ním i chodila spát.

Můj manžel Karel, zaneprázdněný prací a svými koníčky, zřejmě nic netušil. Až jsem se divila, protože za takové výmluvy, které jsem doma pronášela, by se muselo stydět i dítě v první třídě. Ani doktor Plzák by nevěřil, co ze sebe může vyplodit zralá žena po čtyřicítce.

Téměř od první chvíle našeho seznámení si mě chtěl Vilém vzít. Tedy až se rozvedu, samozřejmě. Hezky se to poslouchalo. Uvěřila jsem tomu. A tak jsem začala snít o svatbě. Unášena vlastními představami jsem se zastavovala před výlohami zlatnictví. Hlavu přilepenou na výkladní  skříni jsem si vybírala snubní prsten. Došla jsem tak daleko, že jsem se dokonce odhodlala a zašla dovnitř. Vymyslela jsem si, že jsem svůj snubní prsten ztratila a chci si koupit nový. To pro případ, že by do obchodu přišel někdo známý. Zkoušela jsem si jeden za druhým a kochala se.

Když jsem šla kolem radnice, představovala jsem si, jak vycházíme. Vilém a Alexandra. Vilík a Sašena. Tak jsme si říkali.

Čas plynul. Vilém stále mluvil o svatbě. Já jsem si doma ve skříni pod prádlem schovávala  žádost o rozvod. Jen jsem každou další sezonu našeho vztahu, měnila datum a věk dětí.

Bohužel, zůstávalo jen u hezkého povídání. Vilík byl chronickým snílkem. Jeho představy o životě byly naprosto nereálné.

Časem jsem pochopila, že náš společný život je nemyslitelný. A moje trapné výmluvy doma neúnosné.

A tak skončil i tenhle vztah, který tak hezky začal.

Zařekla jsem se. Tentokrát vážně.

Už nikdy víc!