„Kráska v nesnázích hledá milence. Zn. Najdu? „

Moje nejlepší kamarádka Eva  má milence. Moje spolupracovnice Klára má taky milence. Má ho i její sestra, švagrová a sousedka. Jen já Alexandra zvaná Sašena nic.

Inspirovaná názvem  filmu jsem se rozhodla, že si podám inzerát na internetu. Při pohledu do zrcadla sice zjišťuji, že až taková kráska nejsem. Je mi přes čtyřicet. Sem tam nějaká vráska. Vlastně je jich už docela dost. Pár kilo navíc. Vlastně dost kilo navíc. A v nesnázích? Tak to jsem zase pořád. Například. Můj manžel Karel  na mě nemá čas. V pondělí volejbal, v úterý plavání, ve středu oblíbený seriál v televizi a v pátek tenis. Do toho práce, práce a zase práce. To je jeho život. Já už se tam po těch letech nějak nevejdu. Tuhle mi dokonce řekl „ uhni s tím zadkem“.  A to už byla poslední kapka.  A impulz podat konečně inzerát.

Došla mi spousta odpovědí. Vyřadila jsem ty, kteří se mnou chtěli jít hned do postele. Pak vulgární a ty s pravopisnými chybami. Takže z té plejády mi zbyli čtyři. František, Tom, Břéťa a Jenda.

František: psali jsme si několik měsíců e-maily. O všem.  Probrali jsme počasí, rodinu, sex. I aktuálně mé spodní prádlo. Připadalo mi, že se známe důvěrně několik let. Těšila jsem se na jeho každodenní psaní. Líbil se mi, i když jsem ho nikdy neviděla. Usínala jsem s představou prince na bílém koni. Poslal fotku, na které ale bohužel nebyl moc vidět. Ale i přesto mi připadalo, že podoba s princem je nějak vzdálená.

Nadešel den D. Měli jsme schůzku na parkovišti za obchodním  domem. Když jsem přicházela   ON přijížděl.  Černá felicie. Stáhl okénko. Zůstala jsem stát jako opařená. Ten člověk by mohl okamžitě hrát v nějakém thrilleru. Mám obrovskou představivost. Co bych mu tak dala za roli? Rozhodně žádnou kladnou. Černá bunda, oholená hlava, zlý pohled. Do toho vada řeči, což já nesnáším. Podával mi červenou růži, kterou do té doby tiskly jeho přední zuby. Nezmohla jsem se než odpovědět na pozdrav. Řekla jsem „promiň“ a odkráčela  svižným krokem pryč.

Tom:  neponaučitelná jsem se rozhodla, že zkusím druhého adepta. Zvolila jsem ale už jinou strategii. Neměla jsem chuť si dlouze psát a plýtvat časem. A tak jsem šla rovnou na věc. Domluvila jsem si schůzku. Zvolila jsem restauraci, z které je dobře vidět na protější chodník. Já seděla uvnitř. ON stál venku. Docela se mi líbil a tak jsem mu zavolala. Sešli jsme se spolu třikrát. On mluvil. Já poslouchala. Dozvěděla jsem se kolik stojí mléko, máslo a jiné potraviny. Kde se levně kupuje dlažba, bazén a písek. Kam jít na oběd aby to stálo co nejméně. Jeho otázkou kolik že vlastně vydělávám, skončil  náš „ vztah“.

Břéťa:  stejně starý jako já. Jeho manželka byla taky stejně stará. Připadalo mi, že už chodím spíš s ní než s ním. Dozvěděla jsem se jaké má vlasy, oči, ústa. Kde pracuje, jaké má koníčky. Taky, že se ráda napije, je hysterická a žárlivá jako málokterá. A když ji to chytne, vezme jeho telefon a píše žárlivé esemesky všem, které v mobilu najde. To jsem mimochodem poznala na vlastní kůži, když mi začaly chodit na můj mobil. Začínaly nevině.“ Kdo jste? „ Když jsem neodpovídala, přitvrdila. Vyhrožovala. Vztekala se. Telefonovala.   A tak skončila i tahle známost aniž by vlastně začala.

Jenda: vypadal starší než mu doopravdy bylo. Svobodný, příjemný, vzdělaný mladý muž. Žil s rodiči a byl maminčino zlato. Měl hezký symetrický obličej, krásné oči. Zajímala jsem ho. Neustále opakoval, jak se mu líbím a jak se zamiloval. Bylo to příjemné. Scházeli jsme se v jedné zastrčené hospůdce a povídali si několik hodin. Držel mě za ruku a hladil po vlasech. Až jednou se rozrazily dveře a naše poklidné vyprávění přehlušila strašná smršť. Ve dveřích stála jeho matka a řvala na celé kolo. Už si ani nepamatuju kolika vulgárními slovy mě nazvala. Nicméně on se zvednul a maminka si ho odvedla domů.

Tím skončila moje seznamovací anabáze. Zařekla jsem se. Už nikdy víc!

Ale otrnulo mi. A tak jen zvolím jiný způsob seznámení. Internet už nechci ani vidět.