Když žraloci pláčou

Bert byl žralokem bílým. Jeho největším přáním bylo, stát se člověkem.                                                  .

Žil v blízkosti australského pobřeží. Byl to kus, měřil víc jak devět metrů.
Věděl, že jako žralok není vůbec oblíbeným živočichem. Lidé ho nenávidí a ostatní živočichové ze žraloků také nejsou nadšeni. Bert byl ale žralokem netypickým. Byl až moc citlivým a romantickým.
Nejraději se kamarádil s potápěči. Nechal se hladit od těch lidských bytostí a dělalo mu to moc dobře. Jen nechápal, proč mají ty ošklivé železné košile včetně nohavic a rukavic z ocelových oček. Vždyť on sám by jim neublížil. Nenapadlo by ho to. Vypadají tak mile a sympaticky.
Nebyl vůbec dravým jako ostatní žraloci. Ti netrpěli žádnými skrupulemi, když si náhodou spletli tuleně s člověkem a sežrali ho.
Bylo mu to líto.  Necítil se v žraločí kůži vůbec dobře. Chtěl být člověkem.
Moře je kruté. Přežívají jen silní, kteří dokážou skrývat své slabosti.
To život na zemi je určitě jiný. Tam je prostor pro lásku, romantiku a spravedlnost. Dravost tam nemá svoje místo. Pomyslel si. Jak rád by tam žil.
„Jednou stejně skončíš na talíři“, uslyšel za sebou. To si o něm mysleli ostatní žraloci. Posmívali se mu. I za obdiv k lidem.
A tak se zase těšil na svoje potápěče ze země.
Jeho přání stát se člověkem bylo tak silné, že se mu splnilo. Jednoho dne se probudil. Byl statným, sympatickým mladým mužem. S romantickou citlivou duší a smyslem pro spravedlnost, čestným a pravdomluvným.
Nejprve se rozhlížel a postupem času zjišťoval, že život na zemi zdaleka není tak idylický, jak si ho představoval.
Vlastně se od toho žraločího nelišil. Pochopil, že slušný člověk na svou slušnost většinou doplatí. A v zemských vodách přežívají taky jen ti nejsilnější a nejdravější.
Kolem sebe slyšel a viděl jen samé pomlouvání, intriky a podvody.
Už vůbec nechápal to, čemu se tady říká politika.
Byl ze života na zemi rozčarovaný a často plakal.
Ani nevěděl, kde vlastně by chtěl raději žít, kdyby se měl znovu narodit.
Lidé jsou divnými živočichy. Také bez skrupulí. Nerozuměl ani jim. Posmívali se mu.“ S tou mírumilovnou povahou to daleko nedotáhneš.“ Slýchával.
Bert byl nešťastným z toho prozření.
Z prozření, že moře je stejně kruté jako země.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Miroslava Šašková | středa 11.4.2012 7:38 | karma článku: 12,46 | přečteno: 661x