Kavárenské peklo

Ráda chodím do kaváren, dávám si espresso a neperlivou vodu. Vychutnávám obojí zároveň s kavárenskou atmosférou.

„ Espresso a neperlivou vodu“ objednávám si. Neperlivou nemáme, jenom jemně perlivou odsekne mi číšnice. Jako „způsobný“ Čech nechaje si všechno líbit souhlasím.

Druhý den se ve stejné kavárně situace opakuje. Neperlivou opět nemají. Zřejmě ji nestačili koupit. Škoda. Například do  supermarketu to mají pár kroků, ale asi se jim nechce. Zákazník snese všechno. To je heslo většiny českých kaváren a restaurací.

Došla mi trpělivost a tak slušně žádám slečnu, aby mi místo neperlivé vody, kterou už druhý den nemají, natočila kohoutkovou.

Slečna na mě vytřeští oči. „ No tak to nesmíme“ procedila skrz zuby a hodila na mě hodně nevraživý pohled.

„ Jak nesmíte, to musíte, když nemáte neperlivou.“ Ohradila jsem se.

„Tak jenom pro tentokrát“ procedila ještě nevraživěji.

Odešla. Sklenici vody mi neochotně přinesla.

Kroutila jsem nevěřícně hlavou nad situací a chováním v českých kavárnách. V živé paměti mám kavárny v Řecku, odkud jsem se  vrátila. V nejjižnějším městě Evropy mi k espressu automaticky přinesli zdarma vodu. Ne kohoutkovou, ale půllitrovou balenou. A ještě domácí koláček. Číšnice se na mně nejenom usmívala, ale vyprávěla si se mnou. Ještě musím podotknout, že kvalita kávy byla také naprosto nesrovnatelná. Byla mnohonásobně lepší.

To samé jsem zažila v řeckých restauracích, kde mi k objednanému jídlu, jako pozornost podniku přinesli několik druhů předkrmů s domácím chlebem.

Krize, kterou Řekové mají, se na chování personálu v kavárnách a restauracích neprojevuje. Jsou milí, přívětiví a snesli by vám modré z nebe. Prostě pravý opak toho, na co jsme zvyklí tady v Čechách.

A pak vracejte se sem s chutí. Za to, že nemáme moře, nemůžeme. Za chování a neochotu personálu v kavárnách a restauracích ano.

A tak mi nezbývá než se těšit na to, až zase odjedu za hranice české neochoty do příjemnějšího a ochotnějšího prostředí. S  přáním, aby to bylo na hodně dlouho.