A chceš to vůbec vědět? Budeš to muset vědět, jak jsem se dočetla. Nový občanský zákoník to rodičům nařídí.
Budou mu to muset říct dřív, než půjde do školy. Pokud tak neučiní, dítě je bude moci žalovat.
Psychologové jásají, jak je to dobře. Adoptované děti budou mít i přístupnější informace, které jim umožní dozvědět se téměř všechno o svých biologických rodičích. A tím je i vyhledat.
Kdo asi jásat nebude, jsou ti, kterých se to bezprostředně týká. Adoptivní rodiče, biologičtí a nakonec i samotné dítě.
Je pro mě zcela nepochopitelné jak může stát rozhodovat o tom, co dítěti říct a co ne. Je to věcí rodičů jak se vypořádají se situací. Je to věcí jejich svobodné volby.
Rodič je jenom jeden, ten, který dítě s láskou vychová. Poskytne mu veškerou péči a připraví ho do života. Ten, který ho porodí, zřekne se ho, rodičem skutečně není. A to ani sebemenším náznakem.
Nedovedu si představit, že se jednoho krásného dne dítě za svými biologickými vydá. Jeho představy o nich nebo o ní budou naprosto odlišné od reality. Bude mít snahu si je zidealizovat.
Zazvoní u cizích dveří, přijde mu otevřít naprosto cizí osoba, která tím, že se ho zřekla, ho nikdy nechtěla vidět. Vstoupí si navzájem do života, aniž by chtěli. Ona si nevybrala jeho ani on ji. Mohou z toho vzniknout neskutečné komplikace pro všechny strany.
Ti, kteří si myslí, že naváží nějaké citové pouto, protože jsou biologicky spojeni, jsou na omylu. Pokud jim jde o to dozvědět se, jakými nemocemi jejich biologičtí trpí, nemusí se to od nich dozvědět vůbec.
Myslím, že biologická osoba, matka nepíšu záměrně, protože ona dotyčná jí v žádném případě není, nebude nadšena cizímu dítěti vyprávět o svých nemocech, vztazích a rodině. Možná o tom její současný partner a děti vůbec nevědí. Nesvěřovala se jim se svojí minulostí a chtěla na ni zapomenout.
Jsem zastáncem toho, že pokud je to jen trochu možné tak dítěti vůbec neříkat, že je adoptované. Vyrůstá li v harmonické rodině plné lásky s rodiči, kteří po něm toužili a chtěli ho, nevidím k tomu sebemenší důvod. Rodiče by samozřejmě měli být informováni o zdravotním stavu biologických osob.
Pokud se rodiče svobodně rozhodnou o adopci dítě informovat, je to jen jejich věc. Rozhodně jim to nemá direktivně nařizovat žádný zákon ani cizí osoba.
S novým zákonem zásadně nesouhlasím, ani s tvrzením některých psychologů. Někdy mi připadá, že o osudech lidí rozhodují Ti, kteří o tom vůbec nic nevědí. Mají teoretické informace o něčem, co v praxi nikdy nezažili. To je případ právě adopce.
Rodiče máme jenom jedny. Je úplně jedno, jestli jsme je potkali před nebo až po narození. Jsou to ti, kteří nás vychovali, chtěli nás, byli a jsou nám oporou.
