Je pravda,

že já bych to adoptovanému dítěti asi sdělila už v momentě, kdy by bylo schopno pochopit, že si ho maminka s tatínkem odnesli z domečku plného dětí, aby ho mohli mít rádi. Ale taky si myslím, že by stěžejní rozhodnutí, kdy je dítě dostatečně zralé na takovou informaci, mělo být na rodičích... holt nejpozději někdy v době, kdy je dítě dospělé.

Re: Je pravda,

Asi tak.

A uz se zase lamentuje,

proc vlastne.

Maji adoptivni rodice tak malo sebevedomi, ze maji strach z odhaleni pravdy? Kazdy z nas ma pravo na to vedet kdo jsou jeho rodice. Z jakeho duvodu dite muselo pryc. Odkud pochazim, kdo jsou moji predci, mam sourozence atd...atd...atd...  To z vychovou nema naprosto nic  co delat.  Nehlede na to, ze za LASKU k diteti (i adoptovanemu) neocekavam odmenu ci dik. Tyto deti davaji svoji LASKU dale na svoje deti. Neni vetsi odmeny pro matku i otce jako jsou zarici detske oci .  Vy kteri jste vlastne dostali DAR dite k adopci budte vdecni, ze mu muzete nahradit to, co mu jeho vlastni rodice dat nemohli ci nechteli. Deti jsou nase budoucnost a kazde z nich ma prava. A hlavne na to, vedet odkud pochazi. Zrovna tak, jako VY.  A tak neni duvodu proc se bourit! 

Re: A uz se zase lamentuje,

"Kazdy z nas ma pravo na to vedet kdo jsou jeho rodice"

.

Hej ? Takže matky detí, ktoré neudali otca pri porode a v živote dieťaťu nepovedia kto je jeho biologický otec porušujú toto pravo ? Resp ak majú nemanželské dieťa a nepriznajú to ? A čo s tými baby boxami - zavrieť ich ? Lebo nejaké pravo nadradíme nad pravo žiť ? Si uvedomte čo píšete...

Jen tak...

Při sdělení dítěti, že je adoptované se prostě ochudíte o to, že se s vámi i vašimi předky identifikuje... což nemusí vadit, ale... Znám dvě rodiny, v jedné klučina neví, že je adoptivní, je to první vysokoškolák v bližší rodině a chytrý je po "strýci Karlovi" z prababiččiny strany :D má, ale i talent na sport po dědovi a tak... Druhá holčička v jiné rodině ví, že je adoptovaná... adoptovali ji jako starší... spokojená je taky... ale ta identifikace se smečkou tam prostě chybí...

souhlasím

jakým právem má stát zasahovat do toho, jaké informace svému dítěti sdělím či nesdělím ? a je mi zcela fuk, jestli jsem či nejsem jeho biologický rodič, já nesu plnou odpovědnost za harmonický vývoj dítěte a jenom já jsem schopen zhodnotit situaci, kdy a jakým způsobem a zda-li vůbec mu sdělím tyto informace... odmítám toto zasahování státu, tam kde by měl stát nějakým způsobem působit na jistou část populace tak nečiní, na druhé straně někomu při příležitosti x tých narozenin nařídí tuto stupiditu

Re: souhlasím

A co pokud se jako rodič rozhodneš dítě po dobu jeho nezletilosti uchránit před gramatikou a násobilkou? Anebo pokud se rozhodneš dítěti v zájmu jeho blaha zatajit, že existuje i jiný svět než tvůj sklep, kde ho držíš zavřené? Stát přece jen nějaké mantinely stanovit musí - a pokud z dobrých důvodů usoudil, že i šestileté dítě by mělo vědět, kdo jsou a kdo nejsou jeho rodiče, nejspíš k tomu nějaké vážné důvody měl.

Když už se chce stát plést do výchovy

měl by v první řadě vydat manuál, že nikdo nesmí dítětem obtěžovat a za škodu způsobenou dítětem v plné výši odpovídají rodiče.

V dnešní době kdy je propagována volná nevýchova spratci obtěžují na každém kroku. Začíná to ráno. Místo, aby to sedlo za stůl a trochu se to naládovalo, vžeští a dupe po celém bytě, aby si ostatní taky užili, když tady bydlí DÍTĚ. Pak to vyleze před dům a tam zase vřískot. Pro všechny, které nestačilo probudit řádění v bytě. Poté jdeme nakoupit s tradičním řevem a válením se po zemi, či naopak s radostným výskáním a pobíháním po supermarketu. APak příchod domů a vřískot na pískovišti u barálku. Prý aby maminky, kterým financujem pobyt doma, na ta dětičky viděly od sporáku a nedej bože musely zvednout konečník a jít s tím trochu dál atd.....

Re: Když už se chce stát plést do výchovy

Panejo, z tebe je nerudnej důchodce už v 25 nebo kolik ti je! Jen si zanadávej, tady můžeš - tady to není jako u tebe doma, kde ti táta dal výchovně přes hubu pokaždé, když ses s čímkoliv ozval.

adopce

kdybych nekdy adoptovala dite tak to urcite vedet bude a cim driv tim lip. Kamaradova maminka je adoptovana, rodice ji to nerekli a kdyz ji to pak nejaka "hodna pani" v 11 letech rekla, tak nastalo obdobi osocovani, ze ji 11 let lhali, zacala jim vykat a nechtela je poslouchat, trvalo dlouho nez se to zase urovnalo (a touhu poznat sve biologicke rodice nemela ani tehdy a nema ji ani ted v temer 50).

Re: adopce

A na to je potrebné nariadenie štátu ?

Mogula

Jenom si celkem nedovedu představit, jak dítě bude žalovat rodiče s tím, že mu to zatajili. To si rodiče budou muset pořídit notářský záznam, že to dítěti sdělili před notářem. JInak mi to celkem uniká, pokud vychovávaní dítě bude takový grázlík a dá své adoptivní rodiře k soudu, jak se mu zabrání ve vydírání tímto paragrafem.

Re: Mogula

Otázka je, kolik notářů má kvalifikaci k tomu, aby potvrzovali právní úkony třeba tříletých dětí. Protože přijetí informace je právním úkonem a je otázka, zda v zemi, kde 14-leté děti nejsou považovány za způsobilé rozhodovat o svých sexuálních aktivitách a 17-leté děti nejsou právně způsobilé rozhodovat o tom, zda mají být očkovány nebo operovány, může být pětileté dítě právně způsobilé přijmout informaci o tom, kdo jsou či nejsou jeho rodiče. Notář by mohl nanejvýš potvrdit, že rodiče něco řekli v přítomnosti dítěte, ale svéprávný notář by nemohl potvrdit, že dítě bylo informováno.

Doufám že autorka nemá žádné dítě ve své moci

Souhlasím s tím, že pro dítě je vztah k jeho vychovatelům (těm, kteří ho vychovávají) mnohdy důležitější než vztah k jeho rodičům (těm, kteří ho zplodili). Jistě zůstane i věčným dilematem, nakolik je pro dítě důležité, abychom ho vychovávali ve lžích. Společnost, která si pěstuje malé lži pro blaho dětí, si pak zákonitě pěstuje i spoustu velkých lží pro "blaho" dospělých.

Autorka blogu ovšem zralého řešení takového dilematu není schopna. Výkřiky typu "rodič je jenom jeden" či "rodiče by samozřejmě měli být informováni o zdravotním stavu biologických osob" svědčí o tom, že to není jen zabedněnost ohledně jednoho tématu, ale zřejmě zásadnější defekt duševních schopností. Pevně doufám, že taková osoba, která nemá sebemenší úctu ke svobodě a identitě dětí, nemohla uspět v psychotestech a nemohla žádné dítě do adopce dostat. Pokud nechápe, že člověk má přirozenou touhu a potřebu znát pravdu a znát své skutečné kořeny, tak zřejmě nechápe ani spoustu jiných věcí.

Re: Doufám že autorka nemá žádné dítě ve své moci

Súhlasím. Len teraz neadoptuje autorka, ale štát plošne nariaduje všetkým, čo chcú byť adoptívni rodičia, že to musia spraviť a dokonca im neverí ani natoĺko, že to nenechá na ich posúdenie kedy a ako to povedať napriek tomu, že v prípravke na nahradné rodičovstvo dava jasné inštrukcie, že najlepšie čo najskôr a prečo. Nebude to mať ten efekt, že ľudia sa nakoniec vykašlú na adopcie ? Už teraz ČR má najviac detí v detských domovoch na obyvateľa z okolitých krajín a takéto zakony skôr možných adoptívnych rodičov odradia ako by im adopciu urobili menej nepríjemnou. Tak neviem - je v zaujme dieťaťa tlačiť na byrokratické podmienky adopcií alebo ako ho vobec čo najľahšie do rodín dostať ?

i z toho pohledu

Je snad lepší, když se dítě dozví pravdu - a vyrazí své skutečné rodiče hledat někdy ve 20.Kdy už je skutečně psychicky i jinak dospělý, takže si může zvolit co se svým životem. Zda žít s původními (tedy adoptivními) rodiči, nebo se nějak plést do života těm novým (biologickým) ,nebo už založí svou vlastní rodinu nezávisle na nich...

Zatímco co v těch 5,6 letech, co těm capartům asi můžete říct "hele ty nejsi naše, tak si jeď třeba 50 kilometrů za svými skutečnými rodiči, a řvi jim u dveří, oni tě stejně nechtěj, tak se pak stejně vrátíš s nám, protože sám se o sebe postarat nedokážeš..."----

Re: i z toho pohledu

Takhle se to tem detem fakt nerika. Jsou na to postupy a vetsinou se to vysvetluje tak, ze nekterejm maminkam se dite narodi a nektery si vyberou dite ve specialnim domecku. No a ze prave to adoptovane dite bydlelo v takovem domecku a rodice si ho tam vybrali, protoze bylo nejlepsi, nejhezci, nejsikovnejsi atd.

Kdyz se to takhle vysvetli malym detem, tak to vezmou jako fakt. Podle me je to podstatne lepsi, nez kdyz se dite pravdu dozvi od "hodneho souseda" v puberte.

Se zakonem presto nesouhlasim. Rozhodnuti rict/nerict diteti, ze je adoptovane by melo byt na jeho rodicich.

Hezky napsáno

Je zajímavé, že se vždy prosazoval zájem dítěte, i když to zrovna nebylo vhodné (u rozvedených manželství) Teď nějací psychologové, zřejmě plzeňská práva mají i katedru psychologie, naříděj takovou pitomost a ještě do zákona. Na jednu stranu chceme, aby děti vyrůstaly v rodinách a na druhou stranu adoptívní rodiče co nejvíce podrázíme. Blogu karmu, zákonu fuj.