„V Liberci by mohla nést jméno Václava Havla některá z ulic nebo parků.“ Dočetla jsem se v novinách. Lidé mají posílat svoje návrhy a nápady.
Liberec znám. Všechny ulice i parky nesou něčí jméno. Přejmenovat již stávající, mnohdy není dobrým nápadem. Lidé si na jejich názvy zvykli. Jejich přejmenování je vždycky matoucí.
Jeden z parků, ale myslím jméno nemá. Je v blízkosti středu města na rohu ulic 1. Máje a U Nisy. „ Na Rybníčku“ Je malý s pár lavičkami, trochou zeleně i vzrostlými stromy. Malý, ale malebný.
Město o něj moc nedbá. Lidé by si tam rádi sedli, odpočinuli si. Zkrátili si čekání na tramvaj nebo cestu do nedalekého Babylonu.
Ve stotisícovém městě je parků málo.
V tomto parku, ale na relaxaci mohou lidé zapomenout. Celý rok se tam povalují bezdomovci.
Na lavičkách, na zemi. Lidé park obcházejí obloukem. Nechce se jim přešlapovat bezdomovce a přeskakovat odpadky.
Já jsem dala tomuto parku už před lety příznačný název Bezdíkovský.
V Bezdíkovském parku se hlavně pije. Všechno. Krabicovým vínem počínaje a tvrdým alkoholem konče. Tomu odpovídají i poházené krabice a lahve.
A tak, mi letmo připomíná, Havlovu hru Audience.
Určitě by stálo za to, park ve středu města zcivilizovat, a zkulturnit.
Přesunout bezdomovce do jiných míst.
Uvítaly by to všechny generace. Konečně by si tam mohli sednout staří lidé, maminky s malými dětmi a samozřejmě i ostatní.
Obyvatelé města by si to zasloužili a ocenili.
Zrovna tak jako park, který by měl i jméno. A protože dění v něm mi připomnělo Audienci, tak by nesl jméno právě jejího autora.
Park Václava Havla. Nebo chcete-li, Havlův park.
