Náš tatínek je homosexuál, maminko
Stejně tak kysele se totiž zatvářila před drahnými lety moje máti, když mě předhodila ke sluchu učitele, který se rozhodl přetrpět vstupní hodinu se svými budoucími žáky. Půlku adeptů po lehčím nervovém tiku vyřadil se slovy "nepoužitelný kus". Já jsem kupodivu odolala jeho nemilosrdné selekci.
Dědeček měl doma své skřipky, na které v dobrém rozmaru dokázal obstojně hrát. A tak rodiče zištně usoudili, že by ušetřili za nástroj tím, že bych je mohla mít zapůjčené od dědy. Ovšem nějak jim nedošlo, že talent je většinou dědičný. A také pozapomněli, že můj milovaný dědeček není můj pokrevní. Pan učitel to záhy pochopil taky a usoudil, že mám hudební sluch tak akorát... ku hře na akordeon.
Děda si mohl oddechnout, že spasil své skřipky. Babička ovšem zaslzela a zjihla. Hru na akordeon zbožňovala a velmi hlasitě zapínala televizi na jakémsi německém kanálu a sousedi ji za to dlouhé roky nenáviděli. Zasnila se a odtušila, že budu jednou členkou takového souboru akordeonistů a ona bude díky tomu pravidelně získávat volňásky.
A tak se rodina posílena kantorovým názorem shodla, že jsem přímo předurčena ke hře na tento nástroj a žádný jiný. Já jsem byla ovšem jiného názoru. Ten však nikoho z nadšené rodiny nijak zvlášť nezajímal.
První hodinu jsem předstoupila před almaru, která vážila zcela jistě více než já, hubené dítě, skrze které bylo vždy téměř vidět. Aha, tak to je ten akordeon. Pan učitel mě trpělivě učil nástroj vyndávat z futrálu. Další hodinu jsem se lopotivě pokoušela o totéž, ale v opačném gardu. Harmoniku jsem se zuřivým opakovaným lomcováním umisťovala do futrálu. Dodnes si vybavuji, jaká to byla tíha, která intenzivně ohrožovala mé svěrače.
Třetí hodina byla zasvěcena prstokladu, kdy mi bylo kladeno na srdce, abych si představila, že mám v dlani jablíčko. S tou představou mi ovšem nešly stisknout klávesy. Prsty jsem sice povolila, ale pak jsem měla strach, že mi pomyslný jonatán vypadne. Tak jsem jen tahala měch sem a tam. Navíc jsem směla mít povolenu jen jednu přezku na měchu. Obě prý až přijde čas. Ten ale nějak nepřicházel a já jsem chtěla umět hrát teď hned a okamžitě, neb babička čekala na volňásky.
Postup výuky pana učitele se mi zdál neefektivní. Z harmoniky jsem stále vyluzovala bečivé zvuky hodné dud Švandy Dudáka a měch mnohdy jen marně funěl. Já taky. Nic netušící maminka byla ovšem hrdá a všem v okolí a zvědavým sousedům musela pochopitelně bez odkladu rozhlásit, že navštěvuji hudební školu. Významně naznačovala, že mám mimořádný talent.
Pan učitel ovšem v mé výuce nijak výrazně nepokročil. Po čase jsem se začala v hodinách nudit. A tak jsem jednoho krásného dne, vyparáděná do bílé acetátové halenky s půvabnými modrými puntíčky, v bledě modré skládané sukýnce a bílých podkolenkách, vykročila opět k hudební škole. Ladil na mně úžasně každičký detail. Dovnitř budovy jsem ale nevešla.
Bylo totiž po dešti a za školou byla fantastická klouzačka z bláta. A parta senzačních raubířů k tomu. No to vám bylo parádní poklouzáníčko! Nikdy jsem se od té doby tak nevyřádila. Domů jsem přišla pozdě a svítily mi jen oči a zuby. Navštěvovat výuku ve hře na trubku, mohla bych být směle Armstrongova vnučka. Bláto jsem měla naprosto všude. Hlavně v kalhotkách jsem měla senzačně zablácený terén. A těch pohlavků co jsem schytala!
Vyčerpaní rodiče moudře usoudili, že mi bude lépe bez hudebního nástroje a jemu ostatně beze mě také.
"Pan učitel na hudební výchově po mě pořád chce, abych hrála na kytaru akordy." Pravila po dlouhých čtyřiceti letech má dcera. http://sarkavanova.blog.idnes.cz/c/493895/jak-jsem-porodila-vnucku.html
Já bych chtěla ale koupit už elektrickou, zapnula bych ji do elektriky a hrála bych líp." "Ale bez těch akordů to nejde přeci," oponuji. "A jak se je vlastně učíš?" "No pan učitel říká, že musím hrát podle jeho básničky, abych si je pamatovala, protože ještě neznám písmenka." Loudivě povzbuzuji: "Tak mi jí řekni."
"Emil Hodil Granát Do Atomové Elektrárny," praví to nevinné dítě. Zajímavá tvorba. Spíše krvetvorba... Huh. Ale pokud funguje, tak proti gustu... Ovšem trochu se bojím o osud atomové elektrárny i pana učitele.
"Pořád prý v hudební výchově vyrušuji, maminko. Dostala jsem černý puntík," svěřila se mi dcera. Pan učitel je velmi hodný, trochu svérázný člověk, který neváhá vtipně pokárat i rodiče. A tak jsem ostražitě a prozíravě poslala pro tu sedmiletou do "hudebky" tu, které je dvacet pět. Měla předstírat, že je maminkou jeho žačky. Pan učitel ale prokoukl mou strategii. Nedal se ošálit. Vrazil té velké do jedné ruky tu malou, do druhé kytaru se slovy: "Na! A vychovejte si jí." Ten den v půli hodiny prohlásila: "Mě už to nebaví, můžu jít domů?" A spustila svou dlouhou ofinu do strun kytary.
Dovedena domů rozesmátou sestrou se ta malá hříšná duše snaží odvést pozornost od svých hříchů: "Maminko, náš tatínek je prý homosexuál, říkala kamarádka." "Proč?" ptám se. "Protože prý má pořád ten HOMOFIS," říká. "To je ale home office, prosím tě," povídám. "No ale to je přeci to samé, ne? A co to vlastně je?" zeptá se.
Odjišťuji granát a chystám se ho hodit do atomové elektrárny.
Po kom to dítě proboha bude? Tatínek je homosexuál, tak padá ze hry. Při nejhorším, za školou je kopeček a na něm, když hodně zaprší, mohla by být i senzační skluzavka z bláta...
Šárka Rosová Váňová
Ochranná rouška - to není nějaká lecjaká věc
Říkají nám, abychom je nosili. Zatím to jen doporučují. Do autobusu bez ní v některých městech nesmíte. Ale člověk je tvor odmítavý a vše, co se mu doporučuje, nutí či podbízí, vzdorovitě odmítá. Já jsem v ní však našla zalíbení.
Šárka Rosová Váňová
Pohlazení mezi nebem a zemí existuje
Napsala jsem už druhou knížku. Pane jo. To není žádný zázrak, pomyslí si laskavý čtenář. Dnes píše každý, kdo udrží tužku. Nebo umí psát na počítači. Třeba jen dvěma prsty a tempem, jako když kape kohoutek.
Šárka Rosová Váňová
Opustíš-li mě, smíchy zahynu
Už vidím ty chytré radily a poučovatele v diskusi. Kup si nové, ty nádhero. Nejsi ty náhodou blondýna? Odpovím rovnou. Nekoupím. A nejsem. Moje auto mě baví, je to živel dravý. A taky zdroj mojí inspirace k psaní.
Šárka Rosová Váňová
Ta pravá česká ,řízkovaná‘
Můj známý mi nedávno vyprávěl... Kdysi při cestě autobusem na dovolenou zažil v reálu podobný film jako Účastníci zájezdu. Naproti přes uličku seděl nějaký táta s mámou a dokonce se tak oslovovali. Učinění Škopkovi to byli.
Šárka Rosová Váňová
Umělci jsou šouplí bejkem
“Umělci jsou šouplí bejkem”. Říkávala moje maminka. Takoví trochu cvoci... tím myslela. Vyšinutí a někde v jiných dimenzích. A někdy se prostě střetnou s realitou.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
Řidič Porsche srazil ve Vysočanech ženu s kočárkem, ta utrpěla vážná zranění
V pražských Vysočanech sjel řidič automobilu ze silnice a srazil ženu s kočárkem. Podle mluvčího...
Školák měl v osmi letech dvě mrtvice. Nemocných dětí od covidu přibývá
Premium Netušili jsme, že mrtvici mohou dostat i děti, říkají rodiče těch, které to zažily. Některé dokonce...
Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích
Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...
Inspektor/ka Oddělení dohledu nad zpracováním biologických materiálů
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4311x
TV Dakr Most, Rádio Kiss 98 Praha, ČRo Region, Oldies Rádio Praha a ČRo Regina Praha.
Dobrý anděl https://www.dobryandel.cz/profil-dobreho-andela/?da=Qmi0b
audio kniha Ann Petersové Cheri - zázrak z ulice, Gutta z Bubnu
e-book Přiměřeně laskavé příběhy, Deset tváří ženy Sherry Rose, Moje puberta na draka, Pohádky z naší zahrádky
Knihy: Moje dětství na draka, Moje puberta na draka, Deset tváří ženy Sherry Rose, Pohádky z naší zahrádky, Přiměřeně laskavé příběhy
Můj web: http://www.sarka-rosova-vanova.cz