Opustíš-li mě, smíchy zahynu

Už vidím ty chytré radily a poučovatele v diskusi. Kup si nové, ty nádhero. Nejsi ty náhodou blondýna? Odpovím rovnou. Nekoupím. A nejsem. Moje auto mě baví, je to živel dravý. Jmenuje se Banán. Protože se loupe.

S mým autem zažívám neuvěřitelné zážitky. To nevymyslíte! Minulý týden mi kámen na dálnici rozbil čelní sklo. Jela jsem z jednoho jihlavského servisu. V Jihlavě jsem totiž omylem natankovala naftu místo benzínu, když jsem pospíchalala na křest mojí knihy. Tady platí ponaučení, spěchej pomalu. Celý život spěcháme tak akorát do krematoria.

Ten  samý  večer se totéž stalo mému muži. Taky šutr, jen na jiné dálnici. Před půlrokem sklo, ovšem, už jednou měnil.   Při výměně mého skla mi servisman zlomil stěrač v kloubu i s táhly. To jsem zjistila až po cestě domů na dálnici. Stěrač létající za roh mi slušně odřel zbrusu nové sklo.Pak další den zpuchřela hadička od ostřikovačů a ty se absolutně vykašlaly na zavlažování skla sužovaného špínou silnic. 

Dnes mi zůstalo zaseklé pravé přední okénko. Chtěla jsem jen poděkovat pánovi v podzemních garážích za otevření závory. Z toho plyne ponaučení, za nic zbytečně neděkovat.Když jsem okno chtěla vytáhnout rukama, abych neomrzla po cestě domů na dálnici, vytáhla jsem ho celé ven! Normální jedinec by to snad ani nedokázal (tedy,  to tvrdil manžel po telefonu).Já zvládnu všechno. V garážích šel  kolem pan Pohlreich. Nemělo smysl ho žádat o pomoc. Zapůjčil by mi maximálně kvrdlačku a ne šroubovák. Chtěla jsem okno vsadit zpět do gumového profilu. Z toho plyne ponaučení, že i skvělý muž je k ničemu, když není na tom pravém místě.  

Naštěstí při mně vždy stojí všichni svatí a máma s tátou a ti ostatní nahoře. Padesát metrů od Country rádia, kde jsem skončila v deset vysílání,  je servis plný ochotných gentlemanů v montérkách. Z toho plyne ponaučení, že takoví nepotřebují ani nóbl dress code. Prostě tady jsou a svou práci většinou umí.Nechali mě umýt si špinavé tlapy a slíbili opravu za pět tisíc a za tři hodiny.

Teď pěkně sedím na Vinici v restauraci a plním si bříško výbornou dršťkovou polévkou. Dlouhou chvíli si zpříjemním konfitovaným kachním stehnem se zelím a knedlíkem. Doufám, že se nebudu zbytečně dlouho cpát  jako Pandrhola v pohádce. Už si objednávám druhý dezert. No, přece tu nebudu sedět jen tak sucho.

Kolega tvrdí, že se mi má láska snaží naznačit, že by chtěla ekologicky ukončit svůj život. Nikdy! Jen přes její mrtvolu! Stále nadšeně vrtí výfukem, když mě vidí!

 Mému autu je sedmnáct. Být to slečna, je v nejlepším věku. Jmenuje se Alfa. Romeo se už otrávil. Je na odpis? Kdepak... Zatím ho s láskou zhodnocuji. Je to moje srdeční záležitost. Ovšem, zhodnotit  něco, co ztrácí kus své hodnoty hned, jak si to dovezeme domů? Blbost. Ještě chvíli a bude nejdražší v Evropě. Ale za tu legraci, inspiraci a poznání zajímavých lidí to stojí.Ovšem, když pochopíte, že si gentlemani naúčtovali za výměnu stahovacího mechanismu jednou tolik, než je běžná cena originálního dílu... Dojde vám, že je někde něco špatně. U všech ďasů, kdepak asi nakupují tak drahé součástky?