Kdo má nízké sebevědomí a strach o práci, šikanuje

Každý čtvrtý z nás se podle statistik setkal v zaměstnání s mobbingem. Není divu, stále totiž chybí zákon, který by šikanu přesně definoval a postihoval. Sama jsem se s ní kdysi setkala a hlásila ji po osmi měsících šéfovi.

Místo pomoci a vyhazovu či přeřazení dotyčného, který šikanoval, jsem se dočkala nepochopení. Šéf si prostě s celou věcí nevěděl rady. A tak se sám obsadil na moji pozici a spolupracoval s člověkem, který mi svým deptáním tak otrávil práci, že jsem odešla raději sama. Nutno dodat, že oba už nezastávají své posty a firmu opustili..

Kolik z vás potkalo podobného jedince nebo jste čelili takovému jednání celého kolektivu? Kamarádku, říkejme jí Katka, deptalo celé osazenstvo kanceláře. Záměrně nedostávala aktualizované informace o dění ve firmě. Místo zácviku a užitečných rad jen ponížení a poukazování na její neschopnost. Byla dosazena na velmi důležité místo a potřebovala pochopitelně vědět o všem, co se děje. Neměla sice zkušenosti, ale měla výborné schopnosti. S nejagresivnější kolegyní si vyměnila několik mailů. Pokusila se jí vysvětlit, co jí vadí, a požádala, aby ji neobtěžovala. Po čase zjistila, že kompromitující maily zmizely z její databáze. Kdosi jí vlezl do počítače a vyčistil vše, čím se mohla hájit před zuřící nadřízenou. Nechtěla si stěžovat, a tak trpěla. Byla pohůnkem společnosti, terčem posměchu na poradách. V kanceláři útrpně snášela výsměšné posunky, zesměšňující poznámky a gesta.

Proč ne. Její protivnice byla metráková, věčně nespokojená a plná mindráků. Dělala si zálusk na pozici, kterou získala právě Katka. Ta žila patnáct let v Torontu, vystudovala úspěšně tamní školu, stala se téměř rodilou mluvčí. Váha 55 kilogramů, výška 175 cm a k tomu krásné vlnité blond vlasy do půli zad.

Ta si ale dovolila, že?

Legislativní opora je nutná, to je bezesporu. Všem, kteří šikanují, jde především o moc a prestiž. A ve společnostech, které vyvíjejí na své pracovníky čím dál větší nátlak, aby si své pozice udrželi, mají takové praktiky živnou půdu.

Nadřízení se zatím opírají o morálku a etiku. Nebo dělají, že nevidí anebo žádají důkazy, které se špatně zajišťují. Celkově je ale potřeba vytvořit takové prostředí, aby každému, kdo šikanuje, bylo jasné, že okamžitě přijde o místo. Mobbing  by se prostě neměl za žádných okolností tolerovat.

Pokud si právě procházíte svým peklem, nebojte se a neutíkejte. Obrátit se můžete také na Mobbing Free Poradnu www.sikanavpraci.cz. Odborníci vás podpoří a podrží ve chvílích, kdy si na vše přijdete zoufale sami. Vaše blízké totiž také časem přestane bavit Vaše oprávněné hořekování.

Poradí vám, jak je důležité nenechat se zesměšňovat, vydírat a být si vědom své vlastní hodnoty. Je potřeba mít se rád, držet si svoje síly a na invektivy raději vůbec nereagovat.

Mgr. Nataly Žáčková z  Mobbing Free Poradny radí:

"Mějte víru a věřte si! Nebojte se říct svůj názor! Je to zdravé a osvobodí vás to. Necháváte v práci kus života, budujete firemní kulturu a také tvoříte pověst a zisk firmy. Nechte za sebou lidskou stopu a důstojný dojem. 

Víte, kdysi jsem si myslela, že nejlepší způsob, jak vyřešit vztahový problém v práci, je tiše odejít v dobrém a najít si novou práci, nebo přestoupit na jiná oddělení. Dnes ale vím, že před tím, než odjedu, je dobré ukázat, že jsem lidská bytost, která cítí, přemýšlí, miluje a poctivě pracuje. 

Myslete na to, že jste to vy, kdo tvoří dějiny vašeho profesního života. Vy sami si vybíráte lidi a prostředí, ve kterém strávíte svůj drahocenný čas.

Také zdraví máte jenom jedno. Takže zvažte, co má pro vás cenu."

A k závěrečné citaci se přidávám i já. Žádné zaměstnání nestojí za psychické utrpení a za permanentní stres. Na světě jsme pouze na jedné kávě a tu je třeba umět si pořádně osladit!