Tak už to na nás přišlo. Po letech volání z pevné linky jsme se s ní, holkou sluchátkovou, rozhodli rozloučit. No to vám byla zápletka.
Nejprve jsme museli projít prvním kolem. Zavolat na zákaznickou linku a vytrpět přemlouvání, abychom pevnou linku nerušili. Potom jsme vyčkali příchodu obálky s údaji o ukončení hlasové služby. Abychom prý měli čas na rozmyšlenou. Ach, jak galantní postup. Obálka přišla a v ní bylo doporučení, abychom si přeci jen ještě poslechli, co vše úžasného nám společnost může nabídnout.
Začíná druhé kolo. Vytáčím s pocitem viny uvedené číslo. Jinak tu potvoru prostě nezruším.
"Dobrý den, jak vám mohu pomociiii??" protáhla tradičně v úvodu operátorka. Na speciální linku, která je určena pro tuto špinavou práci, vybírá operátor určitě cíleně pohřební plačky. Ta se mě tenkým hláskem sugestivně optala: "Copak se děje, že chcete zrušit pevnou linku?"
"Vůbec z ní nevoláme, jen na ni sedá prach," dočkala se zcela jasné odpovědi. "Opravdu nevoláte ani trošku?" nedala se plačka. "Na mou duši ne, prostě ji nechceme," nedala jsem se zase já.
"Navíc bez našeho vědomí jste nám vnutili kanály, na které se nechceme dívat, a ještě jste nám zdražili služby. Tak to holt musíme někde ušetřit."
"Poslyšte, nevím, jestli vám to někdo od nás už řekl," pokračovala spiklenecky, "ale máme pro vás možnost nonstop volání do všech sítí z pevné linky!" Zmlkla a čekala, co to se mnou udělá. Neslyšela žádnou ránu, tudíž pochopila, že jsem blahem neomdlela.
"Dobře, to je od vás hezké, ale my máme s manželem oba nonstop volání za výbornou cenu a navíc potřebujeme být u volání mobilní, a ne uvázáni doma kabelem."
"Aha," odtušila moudře a sahá po záchranné brzdě. "V tom případě byste ale hodně ušetřili a navíc byste si mohli hlídat doma děti. Kolikrát vynalézavě lžou, že jsou doma, a přitom nejsou! U pevné linky být doma musí, jinak byste to poznali!"
Chce se mi smát, ale chuděře je do pláče. A tak si sama tenkým slabým hláskem odpovídá: "Ale vy asi doma děti už nemáte, že?" Nechce se mi odpovědět, že jedno ještě ano, tak zarytě mlčím a čekám, co to s ní udělá. "Ale lidi nám kvůli tomu zase volají, že mají levné volání a hlídání dětí a chtějí zase pevnou linku."
Odpovědí je minuta ticha. Lehce rezignuje a nechá si nahlásit hausnumero ČVOP kódu. A na závěr, zatímco ho zanáší do firemních análů, přemýšlí, jak mi nejlépe zasadit smrtící úder a zachránit tak své kojné firmě zisk a sobě provizi za produkt.
Sbírá všechny své muší síly a praví velmi pomalu, aby mě každé její slůvko zasáhlo:
"Takže, pevná linka vám bude fungovat pouze do 19. 4. 2016. Po tomto datu, jakmile ji zvednete, uslyšíte pouze... ticho." Hlásek se jí rozklepal, jak když rakev zajíždí na katafalku k žehovým pecím.
A mně jí bylo líto.
Cítím se provinilá a bojím se toho děsného dne. Budu se cítit tak opuštěná, zbytečná. Budu bezcenný jedinec a moji bezprizorní potomci se budou potloukat bezcílně po ulicích. Možná vyměknu, omluvím se a vezmu ukončení služby zpět.
Pokud to ustojím, tak už mi pak nevolejte. (Budu na mobilu.)
