Ach, ta láska máje, ta si s námi hraje

Co všechno se může semlít v máji kolem lásky? I člověk je jen božský tvor posedlý touhou a pudem. Tak kam dnes spolu "pudem?" No přeci s láskou a za láskou do přírody. Ta je ovšem pro láskychtivého jedince plná nástrah.

Onehdy si mi stěžoval kamarád: "Tak jsem ti svou milku vytáhl do přírody za sexem. Vyzkoušíme neco jiného, no né? Tulili jsme se jako tuleni. Až do chvíle, než jsme oba řádně naštvaní upalovali jak o závod směrem k autu. Nějak jsme si uprostřed té vášně nevšimli, že jsme si deku položili do mraveniště rezáčů. To ti byla mela. Ještě dva dny jsme si drbali úplně všechno a hýždě nejvíc. A bylo po legraci... tedy, ehm."

Obdobně si mi kdysi posteskla kamarádka, že je dva s jejím drahým, ve chvílích vroucího objímání a miliskování, překvapil v mlází něčím naštvaný či vyplašený, bekající srnec.

Vzpomínám si, je to už docela hodně let zpátky, potkala jsem je. Pár ona a on. Sešli jsme se v čekárně ORL. Byl máj, lásky čas... hrdliččin chrapot zval ku lásce zas... ale nechme spát klasika. Já čekala zcela neprozaicky s dítkem na prohlídku nosu. Strčilo si do něj při hře korálek. Byl svátek, nemocnice jako vymetená. Jen já se chvílemi bála, že jsme si spletly čekárnu. Ta dívka byla totiž zralá spíš na psychiatrii. Co chvíli zamávala rukama kolem hlavy a tvářila se, jako by spatřila před sebou přízrak z jiné dimenze. Občas i divně zaječela. Její drahý kolem ní poskakoval jako šaman, který zaříkává nebohou, posedlou zlým duchem.

Chvílemi se oba uklidnili a on ji konejšivě objal. Když se to opakovalo už po několikáté, osmělila jsem se, protože i moje dítko zaujal zajímavý Vítův tanec té dívky." Slečno, nezlobte se, ale co se vám stalo?" pípla jsem nesměle, což nebývá mým zvykem, protože situace se zdála být vážná. Podívala se na mě nepřítomným pohledem a pravila: "Byli jsme se políbit pod třešní a ..." Nedořekla a zase začala ječet a mávat kolem hlavy rukama.

Až když se trochu uklidnila, dodala: "... mně vlítlo něco do ucha a nemůže to ven." Otřásla jsem se při té představě, že není zrovna dobré mít z hlavy vosí hnízdo a pustila ji před nás.

Sestra vyšla do čekárny a ptala se co jí je, samozřejmě chtěla kartičku. Bez ní ani ránu. Dívka se začala přehrabovat v nekonečných útrobách své kabelky, sledovaná nerudným pohledem sestry. A pak se to stalo. Ve chvíli, kdy zvedla hlavu, že jí podá zpropadenou kartičku, maličká vosička pochopila kudy ven a vylétla z ucha! Usadila se majestátně na listu fíkusu stojícího v čekárně. Úleva dívky byla v tu chvíli přímo hmatatelná. Usmála se a naštvaně prohlásila, že už se nikdy pod třešní líbat nebude. Přítel ji objal a společně odešli.

Náš korálek doktor tehdy v nose nenašel. Dítko ho zřejmě po cestě vyfrklo ven. Docela fajn závěr prvního máje. Přímo happy end. A jak šel čas, na tento příběh z čekárny jsem málem zapomněla.

Po dalších létech i já zahořela láskou k novému partnerovi a v máji zatoužila po líbání pod rozkvetlou dřevinou. K tomuto účelu pověsti opravdu doporučují jako nejvhodnější strom rozkvetlou třešeň či višeň. Všechny kamarádky to tak propagují, musí to být pravda. Ovšem, po čase jsem zjistila, že můj choť na pověry nevěří a je mu zcela lhostejno, zda uschnu a bude po zbytek života koukat na předčasně scvrklou babku. Je prostě nesnesitelně pohodlný. Musela bych jedině nebohý stromek sama podetnout a přinést za účelem líbání domů. Pak teprve by se mi zřejmě, ale není to jisté, dostalo kýženého a vytouženého polibku.

Tuto prekérní situaci jsem loni vyřešila brilantně. V době emancipace jsem to prostě vzala do svých rukou. Tak jako každý správný chlap, přinesla jsem domů s hrdým výrazem zhruba metr vysokou třešeň chrupku. Stromek jsem významně vetkla do pečlivě vyhloubené jámy a udusala kolem hlínu. Však já na tebe vyzraju, ty potvoro chlape. Za rok se uvidí, stromek roste pomalu a tak se budeme muset líbat v pokleku, ale odpadnou výmluvy typu: "Ale prosím tě, tady nikde kolem žádná třešeň neroste." A já si tak zaručím věčné mládí. Odpadne mi tak nutnost srkat krev mladých panen, jak údajně musela Čachtická paní. Mnu si poťouchle ruce a těším se na příští první máj. On totiž ten můj chlap vůbec netuší, co mu to na zahradě vlastně roste. Jak není cítit po uzeném, nechává ho stromek chladným. A já jsem jen suše konstatovala, že jsem zakoupila prunus cerasus duracinu.

V přírodě na láskychtivé jedince čeká nemálo nástrah. Jako by se naštvaná matka země chtěla zbavit obtížného hmyzu, kterým je pro ni mnohdy člověk nebo si jen trochu zalaškovat.

Ale nevadí. Láska stojí za nějakou tu lapálii. Milujme se a množme se. Ovšem všeho s mírou... taky s Karlem, Zuzanou, Hynkem, Vilémem, Jarmilou...

Nemáte-li po ruce protějšek, najděte si ho. Není-li po ruce strom, zasaďte ho. Hlavně nezůstávejte sami, byla by to škoda.

A mějte krásný máj.