Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Útrapy, když člověka bolí za krkem, už poznal určitě každý. A když nepomůžou ani mastičky, ani masáž postiženého místa, mám sto chutí skočit z okna. Samozřejmě ve vzpřímené pozici, protože jen tak můžu fungovat, aniž bych co chvíli sykla bolestí.
Scénku, kdy doktor ve filmu Vesničko má, středisková radí hospodskému, aby se otáčel celej, známe všichni, že? A co to znamená v praxi?
Vyslovenou lahůdkou se to stává, když jsem nucena usednout za volant. V tu chvíli si přeji, aby všechny silnice v Liberci, po kterých jedu, byly hlavní, protože zjišťovat, zda něco nejede zprava, či zleva, vyžaduje práci celého těla. Robot Emil by mi mohl závidět, když kopíruji jeho pohyby při sledování silničního provozu. Pochopitelně včetně zvukových efektů (Jau...! Ssssss! ...Do hajzlu! A tak podobně).
Nejhorší na tom je, že to přijde neočekávaně a náhle. Prostě se ráno vzbudím, chci ladně vyskočit z postele a místo toho se z peřin ztěžka hrabe vzteklé monstrum a klade si otázku: Proč?
Mstí se mi má krční páteř za mou oblíbenou polohu? Při čtení knih, doplňuji, aby nedošlo k mýlce.
Knihy čtu totiž zásadně vleže. Já vím, já vím, můžu si za to sama.
A zajímavé je, že k zablokování krku téměř vždy dojde ve dny, kdy člověk potřebuje být fit. Například chce jet na výlet, nebo jít na ples. Nebo do práce.
Doktor mi kdysi řekl – suchý teplo za krk. Kočku, nebo nahřátý ručník. Po kočce mi zbyl škrábanec na krku, když jsem se jí snažila přesvědčit, že má fungovat jako léčebný prostředek a ručník mi v mikrovlnce vzplál. Jsem na něj zapomněla, no.
Tak se alespoň pořádně namažu.
Nebo má někdo lepší rady? Sem s nimi!
Budu vám naslouchat ve vzpřímené poloze. Snad neskončím na kapačce jako onehdá v Boleslavi, kdy se k bolesti přidalo i motání a zvracení.
Zatracenej krk!
