Koukám na svou fotku, vyvedenou na té divné malé kartičce, kterou úředníci honosně nazývají občanským průkazem. S nostalgií vzpomínám na svou starou zelenou občanku.
Ne, že bych na ní vypadala jako modelka z časopisu (spíš naopak-dle slov jednoho kamaráda tam koukám jako vrah).
Ale pořád lepší „vrahovská“ image, než dementní. Tak totiž vypadám na nové občance. Jako dement.
Kdo si, stejně jako já, nedávno vyřizoval nový občanský průkaz, ví, že fotografování mají nyní na starost přímo úřednice.
Moje pózování probíhalo asi takhle.
Úřednice (mmch, měla se mnou svatou trpělivost): „ Dívejte se přímo na mě…néé, nesmíte se usmívat. Zuby schovat!“
Hájím se:“ Ale já vypadám na fotkách blbě, když se tvářím hrozně vážně!“
Úřednice: „ Na to je, bohužel ,předpis“
První pokus, načtení fotografie na monitoru a já zděšeně hlásím: „Tak to ani náhodou. To nejsem já!“
Tak znovu. S tím samým výsledkem. Úřednice maže, stále se usmívá a nesměle špitne:“ Ale tahle byla dobrá, nemyslíte?“
Nemyslím.
Třetí pokus. Zdá se mi to jako nejmenší zlo, rezignovaně souhlasím s načtením fotky do systému a odcházím s myšlenkou, neukazovat budoucí novou občanku vůbec nikomu.
Čím to je, že na průkazových fotkách vypadá většina z nás buď příšerně, legračně nebo prostě jen nepřitažlivě?
Neznám nikoho z okolí, kdo by na „občankové“ fotce vypadal lépe než ve skutečnosti.
Dát momentální foto z občanky někam na Seznamku, tak se nikdy nevdám.
Nemilosrdné světlo zdůraznilo všechny pupínky, které mi jako naschvál den před tím vyrazily na ksich… na tváři.
Byla jsem včera při přebírání občanky tak v šoku, že mi před úřednicí spontánně vyjelo z pusy: “A do prdele.“
A milá paní úřednice tomu nasadila korunu, když se se mnou loučila se slovy:" Už jsem viděla mnohem horší fotky!"
Hurááá- nejsem nejhorší! To potěší, ne?
Napadá mě…co jí tak náhodou někde ztratit?:-)
