Každá profese má svůj typický slang, své zkratky, kterým rozumí jen ti,kteří v té branži pracují. A občas se stane, že tím svým jazykem začnou mluvit i se zákazníkem (nebo s pacientem, klientem..)
A milý zákazník nechápe, tápe, bojí se vás přerušovat a tím pádem si myslíte, že je mu to přeci jasné..Vždyť je to tak jednoduché.
Například to může vypadat asi takto:
"Jistě,paní Nováková. Zařídíme Vám zupku, to bude pro Vás nejlepší. Vyplníme žádost a pošleme na dvojku. Jistě. Je to samozřejmě zdarma."
"Pane Prouza, pokud budete chtít vyzvedávát poštu i manželce, uděláme Vám pépéčko."
"Haló, pane Smetana, jste tam? Teď jsem se dívala na tý en týčko a to vaše déerko je ještě na depu
Samozřejmě, poté, co zákazník zalape po dechu, popřípadě otevře pusu a zapomene jí zavřít, nebo se odváží se zeptat:"Cožeeééé?" vše uvedeme na pravou míru a do normální mluvy.
Paní Novákové zařídíme změnu ukládací pošty (protože její pošta zavírá ve čtyři odpoledne a ona má poštu při cestě z práce, která má otevřeno do půl osmé). Tak aby si nemusela na každé vyzvednutí zásilky brát půldenní dovolenou.
Panu Prouzovi uděláme průkaz příjemce a jeho žena ho od té doby bude honit na poštu pro každý balík od Avonu.
Pan Smetana se dočkal, jeho balík do ruky nakonec našel cestu až k němu domů, jak jsem zjistila z vyhledávače zásilek.
Na poštu chodí různá sorta lidí. Některé vídám ráda, některé méně ráda a před některými bych raději utekla na WC a předstírala zácpu. To je realita. Ale vy to nepoznáte, milí zákazníci. Já se na každého usmívám stejně. No tak dobře, na mé milé štamgasty se usmívám tak nějak hezčeji.
Časem jsem si lidi, chodící na poštu, rozškatulkovala do několika kategorií, neboli typů.
První typ:
již zmínění štamgasti.
Chodí denně, se stejnými požadavky, nadálku už se zdravíme, u okénka žertujeme, plkáme o počasí a tak (když je čas a není fronta, samozřejmě). Oni jsou také rádi, když vidí známé tváře.
Druhý typ:
skoro zaměstnanci pošty
To jsou ti, kteří vědí všechno nejlépe, radí, co máme použít za transakci, dost často se opřou lokty o přepážku,aby lépe viděli na monitor a v hospodě se jim říká kibicové. Nejvíc jsou spokojení, když za přepážkou sedí nová, ještě nezaučená. To se cítí užiteční a s radostí milou přepážkovou navigují až do konečného tisku. Většinou znají poštovní slang a výše uvedené zkratky je nerozhodí. Vědí přesně, kolik stojí doporučená zásilka do Nikaraguy a kolik zaplatí za tzv. Bé-áčko.
Třetí typ:
Promiňte mi ten výraz,ale nenapadá mě slušný ekvivalent
Tzv."vysírači"
Manžel(ka) je doma štve, šéf jim nechce přidat,dělají většinou podřadnou práci, která je nebaví,ale někde si žáhu zchladit potřebují. Takže to odskáčeme buď my na poště, nebo pokladní v supermarketu. Stačí jediná chyba, nebo zdržení a už jsme, cituji" neschopné, nemožné, líné, pomalé, netáhla, a proč jsme ještě nevyvolali jeho číslo, když tam čekají už skoro hodinu (popravdě asi pět minut).Týká se to chlapů i ženských, ale řekla bych, že větší procento je mezi ženami. Nezapomenou zvednout pořádně hlas, aby všichni slyšeli, jak jsme neschopné-nemožné-líné-někdy i blbé.
Čtvrtý typ:
běžné vzorky
Zákazníci, kteří ničím nevybočují, prostě přijdou, pozdraví, vyřídí požadavek, pozdraví a odejdou. Nové, nezaučené chápou, trpělivě čekají a povzbuzují stylem:"nebojte se, v klidu, já počkám!"
Těch je asi 80%. Nejoblíbenější, hned po štamgastech.
A tím dnes končím a zas třeba příště.
Hezké Velikonoce a málo front na poště přeji všem mým čtenářům.
