A vzkazují: přečtěte si můj výplod, karmujte, ale na vaše názory vám kaká bílej Tesák. Občas se vyskytnou i nabídky typu: chcete-li mi přesto článek pochválit (nic jiného se nepřipouští), napište mi email, nebo soukromou zprávu.
A na to vám, milí blogeři se zabouchnutými dveřmi, zase pečeme my čtenáři.
My chceme diskutovat!
Důvody pro neotevření diskuse jsou různé.
Od pouhého strachu z toho, že by neunesli kritiku, po ignorantskou pózu typu: chci psát, co se mi zlíbí a na názory nejsem zvědavej (nebo zvědavá). Popřípadě i zvědavé, abychom byli genderově korektní.
Teď budu psát za sebe, abych se vyhnula známému házení do jednoho pytle, zobecňování
a generalizování.
„Ale mně tohle nevadí!“
„Rád si přečtu a zakarmuju blog bez diskuse!“
„Ten autor má jistě vážný důvod, aby neotevřel diskusi!“
„Jste zbytečně úzkoprsá!“ (to fakt nejsem)
Blogy bez možnosti diskuse sice občas přečtu, ale nekarmuji, ani nemám potřebu autorovi psát na „emila“, jak je jeho blog skvělý a jak je mi strašně líto, že nechce otevřít diskusi.
Přitom jsou to blogeři, kteří píší zajímavě a diskuse by byly neméně zajímavé.
Například blondýnka, která si vzala indiána. Je skvělá a u ní mne to vážně mrzí. Ale milá „Čerokézko“, karmu ti stejně nedám
(připojuji virtuální vyplazený jazyk).
Nebo slečna, která nemůže najít stále toho pravého a tak raději odletěla do teplých krajin a svěřuje se čtenářům naprosto se vším.
Přiznám se, že jsem si nedávno počítala, kolik orgasmů za jeden sex mám já a rozhodně jsem nedospěla k názoru, že nekonečno. Nějaké rezervy tam ještě jsou.
A nejlepší byl blog, bez otevřené diskuse, s názvem Proč neotevřu diskusi.
Jsem velmi komunikativní, já sama ráda diskutuji s čtenáři a největším trestem je pro mne prázdná diskuse. To je vám tak smutný pohled! Nikoho nezajímám! Jsem trapný pisálek bez fanoušků!
Asi si to půjdu hodit.
Nedávno jsem třeba hodila televizním ovladačem.
Druhou sortou jsou blogeři, kteří sice diskusi otevřenou nechají, ale nestrčí do ní ani nos, natož písmenka.
Co nám tím říkají?
Něco ve smyslu: „Krafejte si tam, o čem chcete, mě to nezajímá.“
Nebo: „To tak, já tam vlezu a budu muset obhajovat svůj neotřesitelný názor.“
Popřípadě: „Nemám čas, píšu sedmdesátou knihu o vývoji ekonomiky v ČR.“
Dřív se mi občas stávalo, že jsem se začetla do zajímavého blogu, na konci klikla na karmu a chtěla autora pochválit. Ale ouha, neměl otevřenou diskusi. Reklamovat již odeslaný hlas jaksi nejde.
Nyní to my čtenáři máme jednodušší, protože na hlavní straně je již zřetelně vidět, zda má blog diskusi, či nikoliv.
A na závěr takové malé rýpnutí, které sice k ničemu nepovede, ale já si ho neodpustím.
Blogy bez otevřené diskuse na Titulku nepatří a basta!
