Ty facebookový a instagramový "samohonky" jsou jako mor.

Zvykla jsem si na to u asijských turistů, ale tady mi to nějak nejde...

Jinak my jsme už druhý týden na "maltě", tak ti závidím možnost výletování. U nás to v dohledné době fakt nehrozí.

Já ti tu maltu ale dost závidím víš.

Ahoj. Pěkně se touláš :).

Kdysi jsem tam taky byl, ale ten selfie kámen si nějak nevybavuju.

To jsi určitě nevylezl až nahoru..

Já se toulám ráda. A nejraději sama.

Skvělá reportáž. Skoro jako bych tam taky byl.

ale jen skoro:-)

Před pár lety jsem na Frýdlantské cimbuří vylezl také, den předtím jsem v Libverdě sežral neuvěřitelné množství řízků, bolelo mě břicho ještě dva dny. Ale výšlap je to nádherný.

příště raději řízky do batohu a sníst až nahoře

Jsem tvé černé svědomí - se mnou si v cukrárně byla. I já šel letos 1x tůru - omylem. Před 20 lety to byla příjemná procházka na vrchol k rozhledně, nyní boj těla a vědomí. Nadávaly mi všechny orgány i žena. přežil jsem, měj se! :-)

do cukrárny s tebou kdykoliv:-))

No jo, to člověk jednou zvedne sedinku z gauče a hned má zážitky.

Zvedám jí poslední dobou dost často.

Vrcholu se dá dosáhnout různými způsoby . O padání střemhlav při cestě z kopce či do kopce bych mohla vyprávět, na naší albánské misi jsem se stala nekorunovanou královnou modřin a odřenin z četných pádů po tlamě.

Těším se na nějakou opravdu pohodovou procházku s Tebou.

No to musíme! A Kláru vezmeme s sebou.

Albánii docela závidím

Skvělé, člověk je stvořen pro dobrodružství. Jen malá poznámka - ne vykochat, ale vynakochat.

Jo, pravda, díky.

Dobrodružství mám v krvi odmalička.

A v ten den se zrodil nový potok.Říkejme od nynějška "Žlutý potok"

woe!

To vypadá nebezpečně. Opravdu, na gauči člověku nechybí vůbec nic a ten zadek, jak si libuje: zase kynu, zase kynu...

Tak pro děti to zrovna není vhodné místo na výlet. Ale ty endorfiny, když jsem byla až nahoře!