-neboli živelná pohroma. Tam, kam vstoupí svou něžnou nožkou, tráva deset let neroste a na co sáhne- rozbije.
Takže máme velice finančně náročné dítě.
Pro příklad uvedu pár katastrof a škod z uplynulých dní.
To máme:
- jeden rozbitý notebook (který, doufám, ještě manžel rozchodí). Dceruška jen zakopla o kabel a shodila notebook i se skleničkou, plnou džusu.
Což o to, skleniček máme dost (stále je dokupujeme, protože frekvence v naší rodině je asi jedna až dvě rozbité skleničky týdně (o hrnečkách ani nemluvím).
-talířky. To, když se naše dítě rozhodne umýt a utřít nádobí a mě k tomu nepotřebuje.
Dneska „zařvaly“ dva malé talířky a jeden velký.
Nu což. Prodejny, kde je k dostání nádobí všeho druhu, naší rodinu milují. A já zas mám ráda vybírání nových hrnečků a skleniček. Těch druhů, velikostí, barev! V Ikee to doslova miluju. Moje peněženka už méně.
Ona chce tak strašně pomáhat. Ale zalévá kytku a shodí květináč. Zakopne o vítajícího psa a přišlápne mu nohu či se na něj svalí celou svou váhou.
Pravidelně ničí psací pera. Nedávno jsem kupovala tři najednou a má zas jen jedno. Protože ráda pomáhá úplně všem. Takže má rozpůjčováno pár psacích per, pravítek, pastelek a kdovíčehoještě a rodiče, vy plaťte, vzdělání je drahé.
A kdyby se katastrofy alespoň odehrávaly jen v kruhu rodinném. Bohužel máme na triku i rozsypanou pyramidu z konzerv (naštěstí nebyly skleněné) a jednou mi popadaly k nohám jogurty s kuličkama (to když se holčička rozhodla, že si sáhne někam, na co ještě výškově nestačí.
Prostě mít dítě s LMD a ještě se sklonem k hromadnému ničení, není žádný med.
Zatím nám nepřišla žádná faktura ze školy, kam chodí.
Mmch- já nedávno něco provedla s tiskárnou v práci (nějakou dobu odmítala spolupracovat) a rozlila kafe na štos nějakých výkazů.
Po kom to dítě, sakra, je?:-))
