Vdávala se v Praze

Sice v katedrále s. Víta,  ale bez ženicha. Prostě svatba císařské dcerky v zastoupení. Jmenovala se Anna a byla nejstarší ze šestnácti sourozenců.

U nás v Čechách jsou nejprofláknutejší její dva mladší bratři. Rudolf a Matyáš. Oba pozdější císařové a také čeští králové. Víc tu ale odjakživa trpíme na Rudolfa. I přes jeho proslavený habsburský ret, obrazně řečeno...

Rodiče houfu zmíněných dětí byli Maxmilián II. Habsburský a Marie Španělská. Bratranec a sestřenice v první linii. Proto také hodně jejich potomků nepřežilo dětství. Někteří ale měli štěstí a vyvedli se. Například Alžběta, francouzská královna. Ta byla velice krásná a chytrá. A její sestra Anna údajně také.

Anna se narodila roku 1549 ve španělském Valladolidu, když byl ještě císařem její dědeček Karel V. Už odmalička byla žádanou nevěstou. A tak od čtyř let vyrůstala na dvoře ve Vídni, kde se jí dostalo náležitého vychování a vzdělaní. Ani na lásku  ke všemu španělskému se nezapomnělo. O to se postarala maminka, španělská infantka. Když se pak císařem stal Annin druhý dědeček Ferdinand I., rozhodlo se o zasnoubení v rámci rodiny. Zase, jak jinak. Habsburkové to snad ani jinak neuměli. Anna se měla provdat za svého bratrance Dona Carlose, syna španělského krále Filipa II., jehož otcem byl zase císař Karel V., tedy dědeček obou dvou snoubenců.

Byla to úděsná volba, jelikož na Donu Carlosovi se opakované příbuzenské sňatky podepsaly snad nejvíc. Fyzicky i duševně. Však už jsme ho tu proprali. Pro jistotu přidávám proklik, jelikož osudy jsou tu značně provázané. Naštěstí ale zmíněný zvrhlý šílenec zemřel dříve, než ke svatbě došlo. Shodou okolností ve stejném roce (1568)  už potřetí ovdověl jeho otec Filip II. Slovo dalo slovo a Anna si nakonec místo bratrance vzala vlastního strejdu, který už zase neměl mužského dědice.

První svatba proběhla na pražském hradě a v zastoupení, jak už bylo řečeno. Stalo se tak 4. května roku 1570. Poté se novomanželka Anna vydala na dlouhou cestu za svým španělským královským manželem. Vezla s sebou i dva mladší bratry, Albrechta a Václava, kteří měli být nadále vychováváni u španělského dvora. Rudolf tam už dávno byl.

Cesta byla dlouhá, jelikož se jelo oklikou přes Nizozemí. Kvůli bezpečnosti. Ve Středozemním moři totiž zrovna dost řádili piráti. A tak po dvou měsících - už po moři - doputovala nová španělská královna nejdříve do Santanderu  a Lareda. Poté pokračovala po souši přes Burgos a Valladolid do Segovie, kde se konečně 12. září  slavila svatba se vším všudy, tedy i se ženichem osobně. Filipovi bylo čtyřicet tři let, Anně jednadvacet. On ale vypadal daleko starší a Anna zase mladší. Křehká blonďatá kráska s modrýma očima a porcelánovou pletí se velice podobala babičce Anně Jagellonské. Prý i povahou a temperamentem. A představte si, při tom všem, že manželství prý bylo velmi šťastné. Údajně Anninou zásluhou. Říká se, že byla milá a hlavně moc hodná. Dokázala si získat i srdce svých dvou maličkých nevlastních dcer, které měl Filip s Alžbětou z Valois. Když infantky Isabel Clara Eugenia a Catalina Micaela poprvé Annu viděly, řekl jim otec: Polibte ruku své matce!  Tříletá Catalina poslechla, ale starší čtyřletá Isabel se rozkřičela: Ne, to není žádná moje matka!  Špatný začátek měl ale dobrý konec. Holčičky si Annu zamilovaly a ona jim byla dobrou a laskavou matkou.

A byla i ukázkovou královnou. Nikdy se totiž nepletla do politiky. Raději se věnovala výchově infantek a své velké vášni, kterou také zdědila po své babičce Anně Jagellonské - vyšívání na vysoké umělecké úrovni. A pak v roce 1571 oznámila královna konečně těhotenství. V tu chvíli se stala středem veškerého dění a opečovávání. Nesměla nic dělat, dokonce jí zakazovali i chodit - přenášeli ji na židli. Lékař ji neopustil ani na chvíli.

Toužebně očekávaný dědic se narodil 4. prosince roku 1571 a dostal jméno Fernando. Tedy Ferdinand po císařském dědečkovi. Tehdy se ještě při samém jásotu netušilo, že zemře sedmiletý. A pak ob rok následovali další synové: Carlos Lorenzo (zemřel dvouletý), Diego Felix (zemřel sedmiletý) a Felipe/Filip, ze kterého se konečně stal následník a král Filip III.

Dcera Marie se narodila počátkem roku 1580. Po jejím porodu byla Anna nesmírné vyčerpaná a odmítala jakoukoliv potravu. Jen pila. Někdy se uvádí, že možná šlo o anorexii. Každopádně královna natolik zeslábla, že se všichni báli, že zemře. Už k ní povolali kněze. A ten prý Anně natolik promluvil do duše, že začala jíst. Její stav se dokonce zlepšil natolik, že znovu otěhotněla. V té době už byla i královnou portugalskou.

Jenže na podzim přišla chřipková epidemie. Král Filip onemocněl tak těžce, že dokonce sepsal závěť. Anna za ním hned odjela do Badajozu. Filip se začal zázračně uzdravovat, ale Anna se nakazila. Ihned povolali ty nejlepší lékaře z univerzit v Salamance a Alcalá de Henares. Jenže ti začali královnu léčit tehdejšími osvědčenými metodami, především pouštením krve a projímadly. Taková terapie Anně vůbec nepomohla a v kombinaci s vysokými horečkami byla smrtící. 

Anna zemřela na zástavu srdce 26. října roku 1580. Byla v šestém měsíci těhotenství. Zlomený král Filip ji nechal pochovat v královském panteonu sv. Vavřince v El Escorialu. Jako jedinou ze svých manželek. A nikdy se už neoženil, i když milovanou Annu přežil o celých osmnáct let...